Nedbalou politikou pravicových vlád 90. let a metodami privatizace, které tehdy byly zvoleny (zejm. kupónová privatizace, ale i tzv. malá i velká privatizace), byl rozchvácen národní majetek za stamiliardy. Toxická aktiva zahubila téměř všechny malé české banky, s výjimkou První městské banky. Na účty zahraničních mateřských firem bylo letos z jejich českých filiálek převedeno již více než 300 miliard korun. Z české ekonomiky tedy odplývají každoročně obrovské sumy peněz. Většinou do států, které jsou mnohem bohatší nežli Česká republika.

Tedy způsob privatizace podle Washingtonského konsenzu způsobil prakticky koloniální závislost České republiky na mnohem hospodářsky silnějších zemích Západu, kde je životní úroveň lidí podstatně vyšší, nežli u nás. Bezhlavý způsob privatizace podle zásad, určených ekonomickými stratégy Západu, nás dostává do situace permanentního zaostávání za zeměmi Západní Evropy. Myslím, že i pro premiéra Fialu bylo velkým objevem, nutícím k jeho vystřízlivění, že po 35 letech kapitalismu v Čechách reálná mzda v Česku zaostává za tou německou zhruba o 30 procent. Přitom Němci mají levnější a kvalitnější potraviny a jiné zboží ve svých supermarketech, nežli je to obvyklé v Čechách.

A nedosti na tom, generální tajemník NATO Rutte a bývalý ministerský předseda jedné z nejbohatších zemí Západu otevřeně říká, že podivným konsenzem přijatá dvě procenta povinných vojenských výdajů ve státním rozpočtu, přepočteno z hodnot HDP, nestačí. Že se musí jít výš. Takže těch našich 160 miliard korun, které půjdou v roce 2025 na nesmyslné nákupy vojenské technologie, často za zenitem její výkonnosti, nebude stačit. Jestliže ještě před sedmi až osmi lety v rozpočtu ministerstva obrany jsme měli jen 50 milionů korun výdajů, a ještě se nečerpalo, dnes máme více než trojnásobek této sumy a jestřábi v centrále NATO a Pentagonu se dožadují podstatně vyšších výdajů.