To jsou vážná obvinění, a proto neuškodí podívat se na údajnou politizaci policie podrobněji. Za zamyšlení zejména stojí nejenom otázka, zda je policie skutečně zpolitizovaná, ale také otázka, kdo policii zpolitizoval, pokud skutečně zpolitizovaná je.

Vezměme to chronologicky. Když policie ve spolupráci se stáním zastupitelstvím před dvěma měsíci dopadla přímo při přebírání údajného úplatku středočeskéhého hejtmana za sociální demokracii Davida Ratha, bránil se Rath následně při svém projevu v parlamentu slovy, že jeho kauza je zpolitizovaná. Vládní politici tuto interpretaci  odmítli s tím, že k zatčení významného opozičního politika rozhodně nedošlo na politickou objednávku z vládního tábora.

Mnoho politiků i komentátorů dokonce vnímalo zatčení Ratha nikoliv jako jakousi politizaci policie ve službách vládní koalice, ale jako kýžený posun policie směrem k její „depolitizaci“, tedy směrem k posuzování korupce, v níž figurují vysoce postavení politici, na základě poněkud zprofanovaného rčení „padni, komu padni“.

Na adresu policie totiž před Rathovým zatčením směřovala po řadu let obvinění, že se korupční kauzy, v nichž jsou zapleteni politici, bojí vyšetřovat. Pokud tomu tak bylo, mohli bychom skutečně připustit, že policie zpolitizovaná byla, a že se z této politizace začala pod tlakem veřejnosti, volající po boji s korupcí, vymaňovat, přičemž případ Rath byl prvním velkým krokem v tomto směru.

Když ale policie požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové kvůli její roli v nákupu údajně předražených letounů CASA, následovala série událostí a výroků ze strany vládních politiků, které na úsilí policie vyšetřovat korupci podle zásady „padni, komu padni“, vrhla stín pochybností.

 Premiér Nečas prohlásil, že složení vlády nebude určovat jakási parta plukovníků. Ministr financí Miroslav Kalousek spustil doslova kanonádu obvinění na adresu policejního vyšetřovatele, který o vydání Parkanové požádal, jakož i na adresu policie obecně. Občané se mohli ke svému překvapení dozvědět, že policie, kterou si vládní politici v případě Rath nemohli vynachválit, prý lže.

  Kalousek mluvil také o tom, že policie jedná na politickou objednávku, ale nijak nespecifikoval, kdože měl takovou objednávku zadat. Občané se tak mohli jen dohadovat, zda naznačuje, že policie spolupracuje s levicovou opozicí, koaličními partnery Kalouskovy TOP 09, či pracuje pro Věci veřejné, které byly před časem vypuzeny z vlády a jejichž předseda a bývalý ministr vnitra Radek John prosadil jmenování Lessyho do funkce policejního prezidenta.

 Policejní vyšetřovatel v kauze Parkanová i samotný Lessy vzápětí obvinili Kalouska z toho, že jim v telefonátech vyhrožoval. Svá tvrzení sice nebyli schopni doložit nahrávkami zmíněných telefonátů, ale dokonce i komentátoři sympatizující s vládní koalicí uznali, že to možná není úplně podstatné. Už jen Kalouskovy veřejně pronesené výroky na adresu policie mohly jako zastrašování být označeny.

 Opozice i bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny vyzvali premiéra Nečase k odvolání Kalouska, ten to ovšem odmítl. Lessy na politická obvinění, zejména ze strany Kalouska, reagoval již zmíněným otevřeným dopisem svým podřízeným, policejní odbory začaly organizovat petici na jeho obranu. ČSSD reagovala na neochotu premiéra proti Kalouskovi zasáhnout vyvoláním hlasování o nedůvěře vládě.

 Shrneme-li dosavadní události, lze tedy na otázku o údajné politizaci policie odpovědět tak, že policie po dlouhá léta možná zpolitizovaná byla, a to zejména proto, že levicové i pravicové vlády mohly poměrně snadno vyměnit nejvyšší policejní funkcionáře. Policie tedy skutečně po mnoho let korupční kauzy, v nichž figurovali vysoce postavení politici, buď nevyšetřovala anebo je odkládala.

 Byla to jakási politizace ve prospěch mocných, a  to ze strachu, že politici mají dostatek nástrojů vyšetřování nepříjemných korupčních kauz nejen zastavit, ale navíc i odvolat policejní šéfy, kteří policejní objednávku ve stylu „zametat vše pod koberec“ nepochopili. Policie navíc neměla dostatečnou podporu ani ze strany státních zastupitelství, která byla zpolitizována podobným způsobem.

 To se před časem změnilo, když se policejní prezident stal na základě nové zákonné úpravy odvolatelným jen v případě, že by spáchal trestný čin. Jmenováním Pavla Zemana do funkce Nejvyššího státního zástupce se začaly měnit poměry i v systému státního zastupitelství. A cosi se změnilo i v soudnictví, kdy soudy překvapivě uložily několik tvrdých trestů politikům obviněným z korupce.

 Tento proces bychom mohli interpretovat jako posun směrem k jisté depolitizaci justice i policie. Jenže vysoce postavení politici mají, jak se zdá, z tohoto vývoje strach, a vše, co se děje jak okolo případu letadel CASA, tak v případě odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který navzdory svým dřívějším pochybením dal odpolitizování justice i policie zelenou, nasvědčuje tomu, že se ze všech sil snaží vrátit ke starým poměrům.

 Je samozřejmě možné, že vyšetřovatel v případu Parkanová pochybil, jak tvrdí Kalousek, jenže by bylo jen těžké prokázat, že žádost o vydání Parkanové je výsledkem jakési politické objednávky. Zřejmé naopak je, že policii mohou vládní politici politizovat už tím, že o její údajné politizaci vůbec mluví, a  že vznášejí na adresu policie obvinění, která jsou daleko za hranou demokratického diskurzu.

 V případě žádosti o vydání Parkanové mohli její straničtí kolegové, včetně Kalouska, dozajista slušně a věcně argumentovat proti jejímu vydání s tím, že pokud vydána bude, jsou přesvědčení, že justiční orgány Parkanovou obvinění zprostí. Místo toho jsme se dočkali frontálního útoku na policii jako celek, a to způsobem, který nelze interpretovat jinak, než jako pokus zastrašit nejen policii, ale i justiční orgány, které budou dále v případu rozhodovat.

 Je-li nyní policie skutečně zpolitizovaná v neprospěch vládní koalice, je vina plně na straně politiků. Policie neudělala nic jiného, než že požádala na základě svého dosavadního vyšetřování o vydání Parkanové k trestnímu stíhání, a následně se už jen bránila urážkám i obviněním ze strany politiků.

 Možná způsob, jakým byla zveřejněna obvinění o výhrůžných telefonátech ze strany Kalouska, nebyl nejšťastnější, jenže v kontextu dalších Kalouskových vyjádření i činů jen malá část veřejnosti o těchto obviněních pochybuje. Stejně tak je ze strany policejního prezidenta zcela na místě, když se veřejně, například formou otevřeného dopisu, zastane svých lidí, které politici bez důkazů hrubě obviňují.

 Jinými slovy, za vše, co se bude v konfliktu mezi policí a vládními politiky dále dít, nesou primárně odpovědnost politici. Politizace policie byla po mnoho let jejich dílo, stejně jako je jejich dílem jejich současná snaha policii zastrašovat, tedy vlastně znovu politizovat poté, co se začala pokoušet z politických tlaků vymanit.

ČRo 6, 18.7.2012

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.