Proč a jak se tak děje, částečně popsal Vít Bárta v roce 2008 ve své pětileté koncepci rozvoje jeho bezpečnostní agentury ABL, když mluvil o potřebě získat ekonomickou moc s pomocí moci politické. Zároveň zdůraznil, že má-li jeho plán uspět, musí jeho firma používat metod ještě méně vybíravých než dosavadní aktéři na politické scéně.

Poslední skandál, stejně jako například množící se odchody elitních policejních důstojníků do velkých soukromých firem, tak mohou překvapit jen ty, kdo si naivně myslí, že například nejrůznější senzační odhalení týkající se možného korupčního jednání různých českých politiků jsou dílem náhody či úmorné investigativní práce.

Propojení českých politických stran i jednotlivých politiků s neprůhlednými ekonomickými zájmy muselo v prostředí „neviditelné ruky trhu" nutně vést k situaci, kdy jednou z nejúčinnějších zbraní při prosazování vlastních zájmů je možnost vytáhnout na politické a ekonomické soupeře nejrůznější „kostlivce", kteří se nacházejí v jejich „skříních".

Bohužel takovými „kostlivci" se to jen hemží v prostředí systémového rozkrádání státních prostředků a institucionálně-právní džungle, které začínají Českou republiku „proslavovat" už i v zahraničí coby potenciálně rizikové místo pro investice. Není tedy divu, že vedle v podstatě kriminálního rozkrádání státního majetku různými podnikavci s politickým krytím kvete i kriminální obchod s informacemi, které se dají využít v konkurenčním boji s mafiánskými rysy.

Jinými slovy, to, s jakou snadností už léta, vždy v pravý čas, unikají různé citlivé informace z policejních spisů, zveřejňují se odposlechy, či se najednou, zdánlivě překvapivě vyvalí napovrch výbušná obvinění, je součástí rozvětveného systému soukromého fízlování, které si pro své potřeby leckde „zprivatizovalo" části státního aparátu, zejména policie.

Kauza varnsdorfského policisty, stejně jako mnoho předešlých i budoucích, je jen logickým důsledkem skutečnosti, že demokracie v českém pojetí má už od dob divoké privatizace rysy „kleptokracie", tedy politikou tolerovaného systému masového rozkrádání stáních prostředků i dalších typů korupce. Obstarávání a následné zneužívání informací za účelem diskreditace nebo vydírání politických a ekonomických soupeřů je u nás záležitostí evidentně natolik rozšířenou, že lze mluvit, s nepříliš velkou nadsázkou, o „fízlokracii".

Tato „fízlokracie" organicky vyrůstá ze systému „kleptokracie," který už nějakou dobu zaštiťuje „kmotrovská" česká politika. V tomto kontextu je úsměvné, že se nad zneužíváním informací a fízlováním pohoršují i někteří z politiků, kteří pomohli tento systém stvořit.

Česká politika je v důsledků této patologie zcela nepředvídatelná, protože to, co na sebe, i s pomocí fízlování, různí lidé a skupiny vědí, při cíleném zveřejňování zcela přebíjí jakoukoliv politickou racionalitu. A není vůbec náhodou, že v systému „fízlokracie" stojí v centru koaličních svárů od počátku právě ministerstvo vnitra.

Vyšlo v Právu, 24.6.2011. Publikováno se souhlasem autora.