Jiří Řezník: Ukrajina, Krym a právo národů na sebeurčení

22.03.2014 21:21 | Zprávy

Právo národů na sebeurčení v sobě nutně zahrnuje i na připojení se k jinému národu, problém je v mezinárodním právu, které nevymezuje formality, jak to udělat. Tak jako právo na rozvod v sobě zahrnuje právo navázat vztah i s jiným partnerem. V manželském právu je jasně ale určeno, co kdo má a musí udělat a jakým způsobem to provést.

Jiří Řezník: Ukrajina, Krym a právo národů na sebeurčení
Foto: ČT24
Popisek: Demonstrace na Ukrajině

U drobných území a ostrovních skupin v Pacifiku, Indickém a Atlantickém oceáně,jež pro svou územní malost, nepatrný počet obyvatel i omezené hospodářské prostředkyve většině případů nebudou s to vytvořit vlastní nezávislý útvar, ale spíše se spojís nějakým již existujícím státem, potvrdilo Valné shromáždění OSN v letech 1965, 1966 a1967 "nezcizitelné právo rozhodnout o svém ústavním statutu v souladu s Chartou OSNa ustanoveními rezoluce 1514/XV a s jinými příslušnými rezolucemi Valného shromáždění".

Základní chybou je, že pravidla pro uskutečnění secese nejsou součástí mezinárodního práva. Pak ty konkrétní kauzy není podle čeho posuzovat. Vezmete-li si jako precedens odtržení USA od Velké Británie, tak zkrátka stejné právo měl Krym. Ostatně i v případě USA se do toho vměšovala  Francie. Jak protestoval svět proti anšlusu Rakouska Německem? To přece byla tvorba mezinárodního práva v praxi, které dodnes nebylo nahrazeno nějakým smluvním právem. Protestoval tehdy  jakýkoliv stát proti konání referenda v Rakousku po anšlusu? Pokud tehdy něco tehdejší Společnost národů něco špitla, tak pak můžeme dnes protestovat proti referendu na Krymu.  Pokud ne, tak máme precedens. Abychom věděli, jak se zachovat dnes, tak musíme vědět, jak musíme vědět, jak se k legalizaci této okupace referendem zachoval svět tehdy. Pokud něco není v mezinárodním právu upraveno smluvně, tak platí precedenty. Pokud tedy nalezneme, že alespoň tehdy dva státy protestovaly diplomatickou cestou, tak můžeme dnes něco namítnout proti dnešnímu referendu na Krymu.

Pokud mají kosovští Albánci právo na sebeurčení, pak ho zcela určitě mají Rusové na Krymu. A to snad ještě ve větší míře.  Ukrajina má vládu, která nedostala do čela státu zcela regulérním způsobem, naopak legální prezident Janukovič pozval na Ukrajinu ruské vojsko. Dnešní  situace Ukrajiny je natolik unikátní, že rozhodně nehrozí její opakování. Estonsko, Litva a Lotyšsko jsou dnes součástí státního celku zvaného Evropská Unie, která má svého prezidenta. Všichni jsme evropští občané. Myslíte snad, že by tento prezident pozval dopisem  ruské vojsko? V tom případě by platilo, že koho jsme si zvolili, to máme. Je nutné říci, že na počátku toho velkého ruského zla stojí takové malé majdanovské zlo, tj. neuposlechnutí zákazu demonstrací na Majdanu ukrajinským kyjevským soudem, a to už na počátku prosince 1913? Proč Obama a spol, Evropská Unie jako zastánci právního státu nevyzvaly ty ukrajinské bukanýry k respektování soudního příkazu.

Demonstranti zůstali na Majdanu i po zákazu demonstrací tamtéž ukrajinským kyjevským soudem na návrh ukrajinské kyjevské radnice. A Evropská Unie, Obama a další to neodsoudili. Demonstrace na Majdanu  byly zakázány kyjevským soudem počátkem prosince 2013 na návrh kyjevské radnice. Politologická poučka říká, že oslabením státní suverenity (nerespekování zákazu)  vzniká prostor pro separatistické hnutí, které z tohoto důvodu mohu být podpořeno ze zahraničí. V Kosovu šlo  - za poněkud ostřejších okolností - o totéž.  Když nezamknete byt a zloděj vám ho vyloupí, pojišťovna vám nic nedá a policajti se vám vysmějí. Jak to řekl Stalin, slabí jsou biti.  Bismark zase řekl, moc předchází právu. Když jsem ve vztahu k Izraeli poznamenal, že od r. 1945 to už díky Chartě OSN ta Bismarkova zásada neplatí, tak mi bylo řečeno, že to není pravda.  Neexistuje důvod, proč by prosazení práva národa na sebeurčení, které nutně zahrnuje i jeho právo připojit se k jinému národu, nemohlo být realizovano pod ochranou cizího (což nevíme) neoznačeného vojska (? nebo domobrany)  do suverenního (opravdu ? ) státu (spíše jeho trosek).,.

Ať se na Majdanu od momentu zákazu dělo cokoliv, tak odpovědnost nesou organizatoři demonstrace a demonstrující. Normální postup totiž v případě soudního zákazu je, že se odvolám k vyšší instanci, ale soudní zákaz respektuji. Pokud nejsem přinejmenším extremista. A tedy podezření z fašismu bez ohledu na možný informační šum  je tedy na místě. Jak a proč máme podporovat systém, kde nejsou respektovány rozhodnutí soudu? A od takového státu se má právo každý odtrhnout v zájmu vlastní bezpečnosti.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: vasevec.cz



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Premiér mlátil prázdnou slámu

14:56 Jiří Paroubek: Premiér mlátil prázdnou slámu

Evropské elity jsou zřejmě nepoučitelné. Iniciativa amerického prezidenta a jeho administrativy je v…