Nikdy jsem nezakrýval, že jsem měl v mládí přirozený obdiv k Západu, ale byla jím Evropa, zejména Německo či Francie, nikdy ne USA či Velká Británie. Pro mě byl jediným skutečným vůdcem Ameriky F. D. Roosewelt, který se spojil se Stalinem a společně, s méně významnou dopomocí Churchilla, zachránili svět před německým fašismem či chcete-li nacismem. Jinak USA byly pro mne něčím vzdáleným, pohrdavým a držel jsem jim palce, aby pokud možno čímsi vzdáleným i zůstaly. Bohužel se tak nestalo a dnes v podstatě žijeme v americkém impériu (ne nepodobnému kdysi britskému impériu, a abychom byli spravedliví, i 40 let trvajícímu sovětskému impériu).

Britské impérium se postupně rozpadalo a skončilo někdy počátkem 50. let tohoto století fatální porážkou kvůli Suezu, kde Brity Američané, jak čas od času dělají, nechali na holičkách. Sovětské impérium se začalo rozpadat v důsledku neúspěšné války v Afghánistánu, ale zejména díky chybě Gorbačova, že na rozdíl od čínského Teng-Siao-Phinga nepochopil, že jedinou cestou vpřed kromě slov o glasnosti, kterých se nikdo nenají, je spojení mohutného rozvoje tržního rozvoje s organicky řízenou společností. Výsledek známe dnes.

Čína už nyní v mnoha ohledech nemá ve světě konkurenci. Na rozdíl se stovkami tisíc nových nárůstů nakažených a mrtvých v USA se pohybuje v pouhých jednotkách, protože, když přijde nákaza, jako například nedávno opět ve Wuchanu, je schopna snad během týdne otestovat tuším 12 milionů jedinců a nakažené důsledně izolovat. A údaje o HDP se už ani neuvádí, protože pro náš zpomalený západní kapitalismus jsou nedostižné.

Takže se vraťme k původnímu leitmotivu. I sovětské impérium se rozpadlo, ale sice v menším se vrací do té polohy, která z něj činí jedinou suverénní supervelmoc Evropy, která si zajistila evropskou nadvládu prostřednictvím plynu a která nedopustí, aby jí ho někdo vzal a prostřednictvím vhodné kombinace diplomacie a použití přiměřené síly k řešení geopolitických konfliktů v Sýrii, Libyi, náhorním Karabachu.

Jinak aby bylo jasno: Nejsem přirozeně negativista. Chci mír, nechci války, chci, aby Západ i Východ se dohodly na rozumné společné bezpečnostní architektuře. Odmítal jsem kdysi Varšavskou smlouvu, ale stejně tak i NATO. Jasné?

Impérium USA se na chvíli zachvělo po úděsném úprku z Afghánistánu, kde mimochodem zcela ignorovalo telefonáty zoufalých spojenců, ale v evropském měřítku, vztahujícím se k EU, ale i NATO, se jim podařil bravurně cynický krok, kdy bez varování eurounijních spojenců vytvořily novou, tzv. indopacifistickou osu USA- Velká Británie- Austrálie s cílem vytvořit z této trojice, pomyslně pocházející z pomyslně anglosaské líhně, zcela nové vojenské společenství, primárně namířené proti vojenským hrozbám Číny. Obratem opět silově Evropou otřásly.

Francie je doslova v šoku, Macron běsní a eurounijní šéf diplomacie Borrell rovněž. To jsou ta slova o tom, že se USA vrací zpět?

No takto překvapivě zákeřný by neuměl být ani Trump.

Ale budiž řečeno na druhé straně. Afghánistán obratem v podstatě přestal být na mediálně politické úrovni problémem. Afghánistán? Tálibán? Co to je.

U Joe Bidena člověk neví, co si vlastně myslí. Jeho veřejná vystoupení jsou nesmírně krátká, a pokud dostane nepřipravenou otázku, manažeři vysílání jej nemilosrdně odstřihnou z vysílání. Jen žádná improvizace.

Přesto způsob, jakým ponížil Francii, pozdvihl Velkou Británii, která podle bruselských kruhů by přece měla být zatracena, a jaksi mimochodem, bez toho, aby kohokoliv upozornil, ukázal na zajímavý způsob vlastně až diktátorského chování, je fascinující. Ale budiž. Rozhodně to má účel. A když hovořím o způsobu, celá videokonference trvala cca 15 minut. Nejdřív pozdravil Johnsona, a potom roztomile zapomněl jméno toho australského chlapíka tam od těch protinožců. A přislíbil společnou spolupráci na tvorbě speciálních jaderných ponorek, jako na míru šitých pro potřebu ničení čínských vojenských lodí.

A zatímco Francie připravovala smlouvu za cca 50 mld. dolarů, smlouva jedním gestem a slovem byla zrušena. Francie rázem po několika letech se ocitla v kómatu.

Mohl bych se jen domnívat, jaké byly kromě překrytí dozvuků Afghánistánu další důvody pro tento brutální akt. Jedním z nich nepochybně mohl být fakt, že Evropané, zejména Francie, byli velmi zdrženliví vůči sankcím proti Číně, tak jak se jím pokusil trochu neuměle Biden vtělit do závěrů summitu NATO. Macron sám se pokládá za znalce všeho a mimo jiné i za předního určovatele západní politiky v indopacifistické oblasti. Tak mu Biden ukázal realitu a připomněl, že Francie už je jen bývalá světová velmoc, a jak ukazovaly události v Libyi, Sýrii či vůči Turecku, vlastně umí už jen mluvit a reálná síla klesá.

Ono i NATO jako celek je jenom draze placeným aparátem pro vytváření hrozeb, které bohudík už díky vzrůstající síle Ruska v Evropě jsou jen na papíře, byť neskutečně otravují vzduch.

Copak by NATO šlo do války kvůli Ukrajině? A copak Ukrajina stojí za to.

Na to mají ruská vojska mnohem kvalitnější akceschopnost vedení, a hlavně morálně politickou sílu.

Biden se prostě baví. A navíc ani nevím, zda ví, co říká.

Možná ano, možná ne. Je to lehce děsivé, ale zároveň milé.

Jen mu, proboha, nedávejte do ruky ten kufřík. Bůhví, co by zmáčkl.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele