Nedalo mi to, abych v nadpisu neparafrázoval slavné, ale po třicetileté realitě již vyvrácené téze díla Francise Fukuyamy „Konec dějin a poslední člověk“, podle kterých po pádu železné opony dějiny v podstatě skončily, neboť sice stále budou „probíhat události a vycházet noviny, které o nich budou psát“, ale demokratický a ekonomicky liberální světařád svou úspěšnou expanzí ukaže, že je jediným možným a finálním stádiem sociokulturního vývoje lidstva a lidské vlády.

Totalitní státy a diktatury jako např. byly podle něho Kuba, či Bělorusko budou pouze anachronismem a je otázkou času, kdy i v nich zvítězí západní model fungování společnosti. Fukuyama srovnával své myšlenky s Marxovými tak, že Karl Marx považoval dějiny za spění ke komunismu, Fukuyama za jejich konec považuje právě dosažení liberální společnosti, volného trhu a západního životního stylu.

Tak zajímavé. Mimochodem v tomto bodu se Marx i Fukuyama mýlili. Ani komunismus a stejně tak liberální demokracie se nestaly do dnešního dne trvalou konečnou zastávkou lidstva.

Sám autor postupně přecházel na pozice politického komentátora či programového podporovatele politických směrů a postupně volně přecházel z jedné politické úvratě svou jasnou podporou Ronalda Reagana k druhé politické úvrati opět svou jasnou podporou tentokrát Baracka Obamy. Ale to už je jiná záležitost.

Samotná myšlenka konce dějin k definitivnímu vítězství liberální demokracie, která se dále nebude vyvíjet a bude se o ní jen psát si kupodivu zaslouží pozornost. Ne že by platila celosvětově, politicko -ekonomický systém dnes zjevně velmi úspěšné světové ekonomické velmoci, tj. komunistické Číny již svou existencí, tím více pak konkrétní praxí její celosvětové prosazení jednoznačně vyvrací. A samozřejmě tak ji za všechny vyvrací i celá série neliberálních demokracií v Rusku, Maďarsku či Polsku…

Ovšem v samotném světě tzv. demokratického Západu platí bezezbytku a v rámci liberálního myšlení, ale i realizace stále více je posilována a čím dál tím více a čím dál tím ostřeji i chráněna.

A přitom…

A přitom byl Západ pro celý svět nositelem nového myšlení, nových idejí, které postupně svou poutavostí vedly k nápodobě zbývajícího světa: křesťanství, osvícenství, marxismus zahrnující postupně kromě skvělého rozvoje umění i vědy také postupným rozšiřováním svobod fyzických osob i politických subjektů…

Až do zmíněného pádu železné opony bez jakýchkoliv pochybností byl po politické, ekonomické i sociální a často i kulturní stránce vzorem pro svět a jeho myšlenky, a praktické činy přejímány všude, kam se jen dostala jeho povědomost. Tak tomu nepochybně bylo před třiceti lety a tato teorie na daném stupni tehdejších empirických znalostí a jejich vyhodnocení byla velmi přesvědčivá. Dnes však již mimo tento rámec neplatí.

V rámci bubliny „západního mainstreamu“ však platí již zmíněná tvrdá mantra, že žádné nové ideje, žádné změny v rámci liberální demokracie nepřicházejí v úvahu a Západ se plně věnuje jedinému boji za jeho zachování i za cenu narůstajícího napětí s centry autoritativního řízení.

Za celých třicet let snad naopak nelze zaznamenat kromě revolučního pokroku v technologiích, žádné nové teorie, které by zvažovali, že možná něco po liberální demokracii přichází. Filosofická myšlenka žádná, nic nového, nic povzbuzujícího, stále jedno a totéž, pokud ovšem za takové myšlenky nepokládáme deriváty typu transgenderismu, kultury umlčování, či účelového známkování podle porušování lidských práv dle voluntaristických vzorců rozdělující vnější státy na naše, čili demokratické a nezávislé, čili autoritativní.

Jedinou, nepochybně brutální myšlenkou, kterou Západ opakuje svým cílem dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, jež nelze zajistit bez omezení použití fosilních paliv, a přeměny výroby energie výlučně z obnovitelných zdrojů ovšem rovněž za novou ideu pokládat nemůžeme, i když je brána v podstatě ideologicky jako nové náboženství. Je to opakuji opět, jen tentokrát silně dogmatizovaná koncentrace souboru technologických dramatických přeměn, jejichž konečným cílem nebude jako v minulosti při prvé až třetí průmyslové revoluci nebude v konečném cíli zlepšit každodenní životní i tím i lidskou úroveň

Nic jiného, nic hlubšího, žádná nová koncepce. Jen zásadní změna v technologiích na výrobu elektřiny, byť i za cenu pravděpodobného zchudnutí těch částí obyvatelstva, které se nebudou s to na této změně moci podílet a hlavně proti ní bránit. Po staletích a dvou tisíciletích, kdy určovala filosoficko – ekonomický směr světa a otevřeně řečeno i v rozporu s před třiceti lety převážně silně nejen politiky, ale i obyčejnými lidmi mimořádně optimisticky vnímaného světa nastolení barevné a bezkonfliktní teorie o finálním světě liberální demokracie, Evropa nenabízí po staletích a dvou tisíciletích, kdy určovala filosoficko – ekonomický směr světa, než jen pouhou číslici a sankce, když této číslice nebude dosaženo. Mimochodem, není to tak trochu Orwel?

Na čele tohoto světového hnutí chce být Evropská unie, jako průkopník nového světa, jakkoliv produkce CO2 se svými 8% je takřka nepatrná a beztak nic ovlivnit nemůže.

Takže Francis Fukuyama, pokud se týče vývoje liberální demokracie se absolutně nemýlil. Už žádná změna.

Řekl bych, že je správné, že prezident otázku Zeleného údělu nakopl. Rozhodně si nelze představit, že lze bez připomínek mlčet. A nejde rozhodně jenom o zařazení jádra mezi „čisté zdroje“ elektřiny.

Asi tak.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele