Nic takového si prostě NATO nemůže dovolit, protože proti němu stojí v euroatlantickém prostoru s v podstatě s mnohem nižšími náklady než u zemí NATO Rusko a hlavně s neskutečně akceschopnou armádou, případně vhodně doplněnou dodavatelskými kvalitními vojenskými službami Wagnerovy armády. Po každém pokusu o barevku či válku s Ruskem, se moc Západu snižuje…

V jistém smyslu lze dokonce říci, že požadavky Ruska na bezpečnostní záruky, především nerozšiřování NATO na Východ jsou už splněny faktem, že byly tak silně vyřčeny. I když v zápětí byly odmítnuty stalo se tak způsobem, schizofrenním, za současné konstatace, že uchazeči například Ukrajina či Gruzie zdaleka nesplňují standarty NATO. To je ovšem jen milosrdná lež, kterou nás Stoltenberg a spol klame. Ve skutečnosti přijetí těchto zemí, které neovládají celé své území a jsou zmítány trvalým třením na hraně občanských válek, by přineslo tolik problémů, že je nelze zvládnout.

Po skončení rozhovorů NATO-Rusko, ruská strana dala najevo, že o pokračování nemá zájem.

A proč taky? NATO je jako houf slepic, kdy každá členská země plácá krvelačné nesmysly, ale nakonec odpovědnost a tím i řízení přísluší Američanům. Jednotlivé země – a vidíme to na příkladu naší armády – jsou slaboučké a neakceschopné. Co s takovým partnerem. To jedno setkání stačilo.

Jestliže NATO prožilo mozkovou smrt, ještě více z hlediska snah o sehrávání dalšího geopolitického světového centra prožívá podle vtipného přirovnání vojenského analytika Miloše Balabána, kterého jistě nemůžeme podezřívat, že by byl proti euroatlantickým institucím zaujatý  v dnešním Právu takové označení pro EU a rád jej budu v celistvosti citovat:

…. Co naplat, značná část EU je závislá na energetických dodávkách z Ruska, a to se nezmění v průběhu  nejméně v jedné, dvou dekád. Teď se nám to bolestně ukazuje v konfrontaci s energetickou krizí….Jenže nehroz mozkobá smrt i EU? Slabí lídři, nejednotná a často zmatená politika, ekonomicky nereálné plány, věčné spoléhání na Spojené státy, které už dávají najevo jiné geopolitické priotity než „řešit Evropu“ jsou varovné příznaky vážené krize. Na Titaniku se tančí, ale do podpalubí už teče. Odvaha pohlédnout tvrdé realitě do očí nicméně schází.

K té realitě patří, že pro Rusko Evropská unie není žádným geopolitickým partnerem. Rusku bohatě stačí, pokud se alespoň částečně  dohodne s Francií, Německem a Itálií a z východních zemí z Maďarskem. Ale diskutovat s EU například o Ukrajině je pro Rusko nesmyslné. Když naposledy navštívil „ministr zahraničí EU“ Borell Rusko, využili toho diplomaté některých  unijních zemí, aby se účastnili násilných demonstrací na podporu Navalného. Vzpomínáte si. Tehdy Rusko ještě během tiskové konference, nechalo vykázat tuším tři diplomaty jako nežádoucí osoby. A Borellovi Lavrov jasně řekl, že EU jako vyjednávající a subjekt nepokládá.

Zůstává otázkou, zda momentálně Rusko dokonce vůbec zájem bavit se s Washinghtonem.

Těžko odpovědět. Co dělat se zemí, kde podle průzkumu Quinnipiac University neuvěřitelných 76% dotázaných uvádí, že politická nestabilita je pro zemi větší nebezpečí než zahraniční hrozby  a kde senátoři z obou politických stran navrhují vyhlásit sankce proti samotnému prezidentu Putinovi. To už je politická nepříčetnost a nepochopení, že následujícím krokem ze strany Ruska by byly reciproční sankce proti Bidenovi a dalším vedoucím představitelům USA.

Putin má čas.  Krize v USA je nezměrná.   

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele