Mimochodem Čína, která nechala zhotovit mohutný pomník Karla Marxe a věnovala jej městu Trevíru, je zářným příkladem, jak lze tvůrčím způsobem uchopit kapitalismus, svázat jej dle potřeb státu a učinit ze své země nejrychleji se rozvíjející kapitalistickou velmoc. Junckera jsem kritizoval mnohokrát, kvůli jeho byrokratickému eurocentralismu či podpoře politice migrace, ale za tento přístup, stejně jako za jeho jednoznačné přitakání potřebě nezbytné spolupráce Evropy a Ruska si zaslouží palec vzhůru

Žijeme v době revoluční, kdy se rozbíjejí stará dogmata a proti odporu mainstremu a establishmentu je třeba otevřít svět otevřené diskuze a odvahy překonávat zastaralé.

Václav Klaus se až hystericky obul do Karla Marxe a označoval ho za toho, kdo přinesl milióny mrtvých. No co chceme od politika, který možná krátce u nás zazářil svými učebnicovými poučkami ve prospěch kapitalismu přes přívlastků. Přežili jsme ho a mnozí jej oceňují ně pro jeho geniální ekonomické myšlenky, které nepřinesl, ale například za odvahu, se kterou kritizoval válku v Iráku, či brojil proti Lisabonské smlouvě. Ovšem proti velikosti Marxe je fakt ničím, zejména když o Klausovi za chvíli nikdo už nebude vědět, ale Čína bude nepochybně světovou ekonomickou velmocí, a odkazující na Marxovo učení.

I to chce učinit dvě poznámky.

Je věcně jedno, zda ideologie vykládající svět a zavádějící povinný návod k chování lidí i institucí odkazuje na Boha či rozum. Pokud zavazují své stoupence k jejich bezvýhradnému dodržování a pokud dokonce vynucují jejich dodržování navenek a často i silou za cenu bojů a represe. není mezi nimi rozdíl.

Tak jako křesťanství vedlo křižácké války proti islámu a upalovalo kacíře na hranicích, tak i země opírající se o marxismus sveřepě bojovalo proti imperialismus.

Ale nejen to, ještě horší bývají střety mezi dvěma odnoži téhož. A tak jsme zažívali náboženské války v Evropě mezi katolíky a evangelíky, kdy byly vyvražděny celé populace, dnes zažíváme ostré a vyhrocené střety mezi šíity a sunity, které přináší rovněž mnoho obětí. I v hnutí pokládající za závazné učení Marxe známe sovětskou cestu, založenou na absenci soukromé iniciativy a plánovitém hospodářství a čínskou, která tržní mechanismus zcela podřídila státnímu řízení. Ten sovětský model se ukázal neživotaschopný, ten čínský je doslova zázračný.

Jak křesťanství v době svého vrcholu, tak i „komunismus“ byl a tam kde zůstává, i je založen na možnosti využívání represí. Ve středověku to bylo naprosto masivní z hlediska katolické církve, za Stalina či Mao Ce-tunga to bylo stejné.

Ovšem násilí v dnešní době mnohem více používá tzv. liberální svobodný svět. Válka v Iráku, humanitární bombardování Jugoslávie, válka proti Sýrii, útok proti Libyi náš dnešní svět zcela jednoznačně rozvrací. A nejsou jeho původci stoupenci Marxe.

Hysterie kolem oslavy Marxe je roztomilá. Malé šedivé politické a novinářské myši se v tisících dostávají do amoku, že se uznává význam tohoto muže.

A na rovinu: Koho jiného? Dejte jméno?

Ve své podstatě, v tom nejhrubším slova smyslu má Kristovo učení i učení Marxe k sobě nesmírně blízko. Bylo nasměřováno ve prospěch těch zbídačených a trpících a dávalo jim naději, že se věci změní. Tu v nebi, tu na zemi v důsledku sociálněekonomických zákonitostí. 

To ovšem Václav Klaus nepochopí. Ale on nechápe mnoho věcí.

Jiří Vyvadil