Tady nejde o pomluvu, tady jde o to, jaké pocity dvojice Trump-Macron v očích normálního člověka vzbuzuje. Když si k tomu připočítáme, že jen kvůli světlu kamer a problémům ve své zemi vyvolali útok v Sýrii, a stejně jako při válce v Iráku se opírali o vylhaný důvod, je to s námi zlé.

Bývaly doby, kdy bylo možné respektovat západní představitele. Já sám obdivoval v roce 1968 coby politický i lidský puberťák generála de Gaulla a později naopak Francoise Mitterranda či Helmuta Schmidta, respekt i přes věcný nesouhlas měla Margaret Thatcher.

A byli jiní borci. Ještě za války v Iráku se proti ní postavili francouzský prezident Jacques Chirac a německý kancléř Gerhard Schröder.

Dnes už celý Západ, resp. jeho politici panáčkují jako mopslíci… Ve snaze likvidovat Putina coby představitele nové světové velmoci se neštítí jakékoliv lži, a navíc tuto metodu dovedli k odpudivě dokonalosti, protože požadují jednomyslný souhlas.

Zatím samozřejmě neumíráme, mnozí z nás už znovu nenávidí NATO jako kdysi Varšavskou smlouvu. A chápeme, že prostě jsme příliš malí, než aby se něco změnilo. Vždycky někdo za nás rozhoduje, a dokonce se otevřeně hlásají pravdy, že spojencům musíme věřit, i když lžou. A pokud jejich lež neuznáváme jako pravdu, jsme nepřáteli Západu a agenty Putina…

Ale dobře. Mnozí jsme si na to už zvykli.

Ale co už je přes čáru, aby si nás tito zločinci, lháři a šašci brali do úst a chtěli mluvit naším jménem.

Ať si Trump mluví jménem USA. Pro většinu z nás už je to opět spíše nepřátelská země a není to naše vina. Ale ne naším jménem. A Macron, který se vždy na společných fotografiích sune tam, kde zřejmě zakončí kamera, aby byl co nejvíce viděn? Ať si mluví za Francii. Ta si ho zvolila. Ale ať se tento totální šašek neodvažuje mluvit za Evropu, a zejména za tu naši část.

A vůbec, ať už nás nechají na pokoji. Nechceme s nimi mít nic společného.

Západ se ze dne na den stává odpudivějším, ale naše chyba to není…

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy, ale proč to máme odnášet my…