O tom – na rozdíl od marrákešského – naše veřejnost vůbec nic neví. Žádnou, ani elementární veřejnou diskusí u nás neprošel. Skutečnost, že jej odmítly USA i Maďarsko, však dává tušit, že jde rovněž o sporný dokument připravený globalistickými proimigračními aktivisty, který má sloužit jako beranidlo k eliminaci odporu proti masové migraci.

Česká vláda opět ukázala, že jí lze obtížně věřit v tom, že je schopna skutečně a trvale hájit naše národní zájmy a provádět konzistentní politiku. Poté, co byla premiérova silácká prohlášení hozena do koše, nás opět opájejí konejšením, že z dohody nevyplývají žádné závazky, vše je již v našem právním řádu obsaženo a o nic se nejedná.

Vzhledem k tomu, že pozice ČR pro newyorskou dohodu vznikla zcela netransparentně, téměř pokoutně, skryta před zraky veřejnosti a že byla v zásadním rozporu s předchozími stanovisky předsedy naší vlády, existují oprávněné obavy, že česká vláda nerozhodovala zcela svobodně a v zájmu občanů ČR, ale byla zřejmě pod vnějším, možná cizím nátlakem.

Z toho důvodu musí platit, že – pokud je tato dohoda právně nezávazná – nebude k ní nikdy přihlíženo, ani se na ní odvoláváno v žádných potenciálních legislativních změnách a správních postupech týkajících se problémů uprchlíků a migrantů. Zásadně na tom trvejme.

Jiří Weigl

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause.