Uplynulý týden zaměstnával řadu komentátorů „vítězný plán“ ukrajinského prezidenta Zelenského, který předkládal západním státníkům. Jeho podstatu lze v podstatě vystihnout jako naléhání, aby Západ nějak Rusko porazil nebo donutil ke kapitulaci, protože Ukrajina toho vlastními silami a při současné úrovni západní pomoci není schopna.

Je to děsivé přiznání bezradnosti a naivity, s jakou se nešťastní Ukrajinci odevzdali do západních rukou ve víře, že o ně Západ stojí a bude je proti Rusku bránit. Dnes, tváří v tvář ruské agresi, hrozící porážce, ve zničené, zadlužené a vylidněné zemi zoufale prosí ty, kteří je na této ničivé cestě povzbuzovali a podněcovali, aby nastoupili a své přísliby naplnili.

Zásadní problém, který Ukrajinci ve své naivní zaslepenosti nevnímali, je v tom, že zájmy Ukrajiny a Západu nejsou totožné. Ukrajina má velmi negativní zkušenosti se sovětským obdobím své historie, a především její západní část, která nikdy nepatřila k ruskému impériu, je velmi silně antiruská. Na východě to bylo složitější, protože tam se velká část obyvatelstva počítá k etnickým Rusům, se západem země žádné silné historické vazby nemá, zato vždy úzce souvisela se sousedními ruskými oblastmi. Z toho pramenil dlouhodobý rozpor východ – západ v ukrajinské politice, který brutální ruská agrese překryla.

Zpočátku ukrajinskou politiku řídily staré ruskojazyčné postsovětské kádry z Donbasu, které nezávislou Ukrajinu přeměnily v jakési „Rusko B“, chaotičtější, zkorumpovanější a všestranně zaostalejší než vzmáhající se putinovská velmoc. S tím, jak postupně v neúspěšné zemi po roce 2004, po „oranžové revoluci“ v roce stoupala váha ukrajinského západu, začal v ukrajinské politice stále více dominovat protiruský sentiment a naděje, že vstup do EU a NATO Ukrajinu nejen symbolicky, ale i nějak fakticky vzdálí od nepříjemného a rizikového ruského sousedství. Ukrajinci si neuvědomovali, že tímto svým radikalismem nahrávají jestřábům v ruském vedení, kteří se nikdy nesmířili s nezávislou Ukrajinou v jejích sovětských hranicích, jak je narýsovali Stalin a Chruščov, a pro které byla představa krymského Sevastopolu jako základny amerického loďstva přijatelná asi stejně, jako pro americké generály vize Pearl Harboru jako základny čínské válečné flotily.