Ti, kdo s nadějí přivítali v nedávných parlamentních volbách ve Švédsku porážku dosud dominantních sociálních demokratů, a domnívali se, že nová středopravá koalice opírající se o na pravici nejsilnější Švédské demokraty, ukončí éru dosavadní extrémně progresivistické politiky, budou zřejmě zklamáni. Pokrokářství je ve švédské politice dominantnější, než si myslíme.

Svědčí o tom zpráva, že novou ministryní životního prostředí se stala šestadvacetiletá politička s íránskými kořeny Romina Pourmokhtari, dosud předsedkyně mládežnické organizace švédské Liberální strany, která se jako aktivistka proslavila požadavkem zavést daň z masa jako nástroj boje s klimatickou změnou. V pozici nejmladší švédské ministryně v historii nahradila bosensko-muslimskou emigrantku Aidu Hadžialičovou, která se stala v sociálně-demokratické vládě ministryní školství (!!!!!) jako pokračující studentka v 27 letech. Pro ilustraci ještě dodejme, že íránského původu bude i nová švédská ministryně kultury. Ne, ve Švédsku rozhodně nehrozí žádné národní obrození.

Rovněž Velká Británie zažívá v těchto dnes období samých politických rekordů. Zatímco se nedávno uzavřela dosud nejdelší vláda britské panovnice a na trůn dosedl král, který na korunu čekal nejdéle v historii, aby krátce na to přijímal demisi premiérky vládnoucí nejkratší dobu v britských dějinách, nyní se chystá jiná premiéra. Velká Británie bude mít s největší pravděpodobností prvního premiéra indického původu. Rishi Sunak, bývalý ministr financí a zeť indického miliardáře, má šanci potvrdit, že Británie pod vládou konzervativců je plně oddána velkému pokrokovému cíli stát se multikulturním, genderově spravedlivým společenstvím nejrůznějších minorit, tak jako si to vysnili ideologové nové levice.

My ve vzdálené střední Evropě si můžeme klást otázku, čím to je, že to Skandinávci, Britové a další západoevropské národy tak smířlivě vzdávají a ve velkém předávají vládu nad svými věcmi veřejnými do rukou naturalizovaných cizinců. Odpověď můžeme možná nalézt při pohledu na výkon našich politiků, kteří sami žádné exotické kořeny nemají. Ti v současné energetické krizi předvádějí chaos zcela nevídaný.

Tak například jenom pro ilustraci poslední informace - dlouho nám tvrdili, že pro různé státní a veřejné instituce bude energie nakupovat státní obchodník s energií, a dokonce oznámili, že k tomuto účelu bude sloužit státní podnik Prisco. Řada institucí se na to spolehla a čekala na oslovení tímto obchodníkem. Včera se ale dozvěděli, že žádný státní obchodník nevznikne, že si mají hledat sami svého dodavatele a že maximálně mohou spoléhat na obchodníka poslední instance, který jim dodá energie na cenové úrovni vládou vyhlášeného stropu. Prostě chaos jako vždycky. Šestadvacetiletá íránská studentka by to jistě hůře dělat nemohla.

Zdá se, že jak u nás, tak na západ od našich hranic se demokratický politický systém dostává do vážné krize a přestává generovat kompetentní a odpovědné vlády. Deziluze veřejnosti je proto přirozená, obzvláště v současné všestranné krizi, kterou dnešní politici nejsou schopni ani ochotni řešit. Lidé s exotickým původem na rozhodujících místech proto nejsou řešením, ale pouze potvrzením dnešního vážného problému.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause