Nikdy jsem nemohl přijmout často používaný úzus našich médií píšících například, že teroristický útok tam a tam spáchal pětadvacetiletý Francouz Muhammad B., či Brit Abdulláh S. nebo Němec Mustafa K. Připadalo mi to podobné, jako kdyby někdo říkal, že v čele Sudetoněmecké strany stáli Češi K. Henlein a K.H. Frank. To proto, že se v Čechách narodili a celý život žili, stejně jako oni údajní Francouzi, Britové a Němci v západní Evropě. 

Moderní pokrokáři by však zabedněnému konzervativci vysvětlili, že dnes je ve vyspělých zemích situace zcela jiná, že nějaká představa národního státu je zavrženíhodný přežitek. Dnešní vyspělé země prý fungují na principu multikulturní plurality a vzájemného obohacování mezi domorodci a přistěhovalci atd. atd. Příkladem budiž současný britský premiér Rishi Sunak, skládající premiérský slib na Bhagavadgítu místo na Bibli, nebo jeho muslimský kolega pákistánského původu Sadiq Khan, toho času londýnský starosta, oba prý moderní Britové jako poleno.

Tuto progresivistickou idylu dnes nabourává mistrovství světa ve fotbalu. Jeho překvapením je tým Maroka, který se probojoval až do semifinále a vyřadil při tom favority z Belgie, Španělska a Portugalska. 14 hráčů marockého mužstva se při tom narodilo ve Francii, Španělsku, Belgii a Nizozemsku. Jsou to tedy oni moderní Francouzi, Belgičané a Nizozemci, ale projevují se jako fanatičtí vlastenci severoafrické země, kterou zachvátilo pravé fotbalové šílenství.

Nejde však ale jenom o Maroko a jeho fotbalisty. Statisíce nových Západoevropanů marockého či orientálního původu vyšly po vítězstvích marockého týmu ve Francii, Belgii a Holandsku do ulic a projevovali otevřenou agresi vůči zemi svého pobytu – vytloukali obchody, zapalovali auta, napadali policii i kolemjdoucí. Prostě multikulturní obohacující idyla. Co se bude dít po zápase Francie – Maroko si ani nepředstavovat.

Největší český průmyslový podnik, největší zaměstnavatel a pilíř celé ekonomiky Škoda Volkswagen oznámil, že zvažuje odchod z čínského trhu, kde se jeho prodeje drasticky propadají. Čína byla při tom po celé roky pro Škodu největším světovým odbytištěm, kam ještě před třemi lety vyvážela před 300 000 vozů a mnoho jich tam ve svém výrobním závodě také vyráběla. Letos prodala jen 70 000 aut. Evidentně je v Číně v nemilosti, protože jiné německé firmy o čínský trh ze všech sil bojují.

Odchod největší naší firmy z jejího hlavního trhu není maličkost. A kdo že se o to zasloužil? Co jsme to slýchali od našich „tchajwanských hrdinů“ v čele s předsedou Senátu Vystrčilem a pražským primátorem Hřibem, že jejich protičínská sólo extempore v zahraniční politice nemají žádné náklady pro naši zemi? Kdo z „přátel“, kteří je za to plácají po zádech, odebere těch 300 000 vozů, které nepůjdou do Číny? Kdo bude hradit ušlé mzdy, daňové příjmy a podpory v nezaměstnanosti? Tchaj-wan to zřejmě nebude a pan Vystrčil také ne. Odpustit by se jim to ale nemělo.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause