Z domova

Česká národní banka si oddechla – její guvernér získal prověrku na nejvyšší stupeň „přísně tajné“, a tím byla zažehnána hrozba destabilizace klíčové instituce, na níž spočívá péče o důvěru v naši měnu. Obzvláště to platí v dobách turbulentních a nejistých, jako je ta dnešní. Mediální, vládní a nový hradní establishment se přitom již třásly na odstřel Zemanem jmenovaného guvernéra. To tedy padlo a buďme tomu rádi. Můžeme sice vést spory o výši úrokových sazeb, ale každý rozumný člověk mi musí dát za pravdu, že daleko nejhorší varianta by byl politický rozvrat této klíčové nezávislé instituce a její oslabení. Jde totiž o naše peníze, a to v první řadě.

Ze světa

Že nehovořím do větru nás tento víkend přesvědčil mrazivý závan, který se skutečným atmosférickým ochlazením přišel zpoza oceánu, kde pád relativně významné Silicon Valley Bank vyvolal otřes a počínající paniku na finančních trzích, která se rychle přelila i do Evropy. Ukázal, že vysoká inflace, která předluženým vládám tak pěkně plní rozpočty na úkor úspor střadatelů, má ještě další velmi nebezpečnou stránku. Vysoké úrokové sazby, které vyvolává, přestává řada ekonomických subjektů zvládat. Dostávají se do problémů a s nimi i banky, které je financují.

To byl případ právě kalifornské SVB banky financující křehký startupový business. Panika ve světě nadměrných dluhů může vyvolat rychle krizovou smršť ohlašující dlouhou recesi. Inflace, úrokové sazby a recese jsou hodně spojité nádoby a jak se vyhnout jedné a neupadnout do druhé, je jemná alchymie, kterou se podaří zvládnout i zkušeným centrálním bankéřům jen zřídka. Náš svět se nachází právě na okraji jedné takové propasti.

Západní vlády se však tváří, jako by se nechumelilo. Blábolí zelené mantry, green dealem přitápějí pod kotel recese a nadšeně válčí rukama Ukrajinců s Ruskem. Nic než parcelace poraženého Ruska nepřipadá v úvahu jako přijatelný výsledek této války. Stahující se ekonomická mračna nikoho, zdá se, nezajímají.

A najednou přichází šokující zpráva z Blízkého východu, kde pod čínským patronátem bylo dosaženo průlomové usmíření věčných rivalů – Íránu a Saúdské Arábie. Zuřivý nepřítel USA se smiřuje s jejich hlavním regionálním spojencem a celé to domlouvá a garantuje hlavní globální vyzyvatel USA – Čína. To vše na Blízkém východě, pověstném sudu prachu, který byl od konce studené války americkým zadním dvorkem a byl také patřičně rozvrácen a zdevastován západními intervencemi a barevnými revolucemi.

Zpráva z Pekingu o diplomatickém saúdsko-íránském průlomu by měla být v západních metropolích budíčkem, že časy se opravdu mění. Globální vliv Číny zjevně stoupá. A Číňané přicházejí s mírovou iniciativou i na Ukrajině. Není vůbec vyloučené, že nemohou uspět. Na rozdíl od jiných mají peníze a po roce už válka vyčerpává všechny. Pomalu se blíží volby v USA a s recesí za zády se pohled na svět může měnit i z Washingtonu. Svět se je zkrátka v pohybu, nic není jako dřív a rozumná zahraniční politika by to měla brát v úvahu.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause