Nejsem ani z „neziskovky", která potřebuje rasově-etnickou kauzu pro získání státní dotace, ani politik obrátivší se k národu zády, aby vyhověl svému finančnímu loutkotahači, ba ani člen nějaké (úplně jedno jaké) hladové smečky vlků - pardon, politické strany.

Před měsícem jsem - v klamné naději, že už je vyhráno - psal o tom, že s pádem Ladislava Bátory by padla i naděje, že se někdo vlivný bude ještě brát o udržení klasických hodnot ve školství, kultuře, morálce, národním povědomí apod. Z jakýchsi příčin - znám je, jejich vysvětlení však bylo novodobou cenzurou již tolikrát proskribováno, že se je už ani nepokouším ozřejmit - je velmi módní a „politicky korektní" po těchto hodnotách šlapat a po jejich vyznavačích plivat a naopak velebit protagonisty nevkusu a úpadku. A tak se dostává široké podpory a publicity pochodům gayů, zatímco o dvě ulice dále se konající pochod křesťanské mládeže na podporu rodiny zůstane médii bojkotován, stomilionové granty na multikulturní programy nejrůznějších imigračních etnik se schvalují bez mrknutí oka, zatímco muzikanti symfonických orchestrů chodí o žebrácké holi, nezávislé neziskové organizace (stoprocentně závislé na státních dotacích s tučnými zisky pokrývající vysoké výplaty) obhajují a propagují kdejakého člověka „v tísni", zásadně ale ne bílého heterosexuálního muže, z jehož daní žijí. A protože klasické hodnoty je nejlepší ničit už u dětí, zelenou dostávají všichni pseudopedagogičtí propagátoři kompetencí, gramotností a novátorských metod, po jejichž nákladném zavedení sice vzrostou inovátorům konta, žák už ale neví, jaký je rozdíl mezi Václavem I. a Václavem Svatým, natož pak mezi Euklidovým trojúhelníkem a Thaletovou kružnicí.

A všichni na to koukáme, všichni nadáváme po hospodách, ale nenajde se nikdo, kdo by se tomu postavil. Permutace týchž lidí v různých partajích se už postará o odstranění těch, kdo se jim nehodí do krámu a kromě nich se na volební lístky nikdo nedostal. Kdo by trčel z řady, označí se jako extrémista, rasista, xenofob, antisemita, fašista, šovinista, nebo misogyn, misomus či misorom, mediální formovači názorů na něj poštvou lid a jaký jsi byl, kamaráde. To vše samozřejmě bez vysvětlení, co třeba dělá extrémistu extrémním. Mně například požadavek, aby se všem měřilo stejným metrem nebo aby si gayové gayovali v klidu soukromí a nelezli s tím na ulici, extrémní nepřipadá. Pokud někde dochází k násilí, skoro vždy suplují tzv. extrémisté nečinnost státní moci, která měla za naše peníze dost času konat, leč nekonala.

S doktorem Bátorou tedy padá jedna z posledních bašt klasických hodnot a národovectví. Zkorumpovaní zaprodanci moderní doby mohou začít dobývat poslední věž. Kdo v ní ještě zbývá? Snad ministr školství Dobeš s několika nadšenci pro věc. Nikdo jim nepomůže - jako kdyby nikdo z nás neměl děti, o jejichž kvalitu života se tu hraje. Jako kdybychom neměli dcery toužící po vzdělaném a pracovitém ochránci, jak kdybychom nechtěli mít syny hodlající investovat do klasické české rodiny.

Zeptal jsem se kdysi moudrého faráře a lékaře v jedné osobě, (později krutě zavražděného na faře tzv. nepřizpůsobivými, jimž finančně pomáhal): „Proč si církev u valné části veřejnosti škodí tím, že obhajuje názory na antikoncepci?" Odpověděl: „To všechno my víme také. Ale za námi již nikdo nestojí. My jsme poslední obránci morálky. A když budete bránit most, budete se svou jednotkou stát uprostřed mostu? Ne, zahájíte obranu v předpolí, abyste měli kam ustoupit." Na ta slova jsem si vzpomněl v souvislosti s tzv. extremismem Ladislava Bátory.

A ještě na slova svého otce: „Když se někdo za něj začne brát, český národ si vždycky přijde na své. Buďto bojovníci proti zlu zvítězí a Češi se pak rádi svezou na vlně jejich vítězství, nebo prohrají a oni se přijdou se zadostiučiněním pobavit na jejich popravu."

Josef Hausmann, publicista