Tenhle úraz se stal v minulých dnech písničkáři Jaroslavu Hutkovi. Snad měl pocit, že se musí za každou cenu zviditelnit, neboť v jeho letech je hvězda slávy za zenitem. To, co znamenaly jeho písničky pro naší generaci, je dávno  pryč. Když se dnes optám svého vnuka, tak pokrčí rameny. Jejich idoly jsou úplně jiné postavy, než tváře z disentu. Je to bohužel tak.

Posedlý nenávistí k současné hlavě státu (jinak si to prostě neumím vysvětlit), napsal song Zubatá na Hrad chvátá, ve které přeje prezidentu Zemanovi smrt. Dovolím si pár ukázek, tohoto literárně hudebního „skvostu“:

…v královských hrobkách to hartusí, opilec a vlastizrádce ovarem, sádlem vše zamastí….Miloš je zhroucený a oči v sloup…lebka praskla, mozek odkryla, kladivo, srp, rudá hvězda, na maják šplouchá tequila…Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý kouř, hotovo, konec a basta.  A na závěr „andělé šťastní a radostní zpívají václavský chorál…“ A aby toho nebylo dost, zamotá do tohoto blábolu i kardinála Duku.

Nejsem prosím žádný člen fanklubu pana prezidenta. Jak napsal jeden publicista, „prezident je proslulý svými výstředními stravovacími návyky, nevychovaností, hulvátstvím, sprostotou, lhaním…..zatahováním bolševiků k moci, východními manýrami a divnými kamarády…. Ale přát mu smrt, i když jenom v písni?“ (Marek Stoniš).

Pokud si autor myslí, že je to snad něco vtipného a veselého, je totálně mimo. Celé je to jenom svědectvím o něm samém. Smutným svědectvím o člověku, jehož písničky jsme měli rádi, stejně jako jejich interpreta.

Jestli to není znak nějaké mentální nedostačnosti starého muže, tak je to prostě chucpe.      

Josef Ježek