Věnoval se výstavbě Versailles, kam přenesl z Paříže sídlo dvora a byl znám svou přízní k něžnému pohlaví. Se svými favoritkami madam de La Vallieére a markýzou de Montespan měl celkem dvanáct dětí. Sám o sobě hovořil jako o „králi Slunce“, pod kterýmžto označením vešel také do dějin.

Současná Francie jako republika má svého prezidenta. Je jím sebevědomý a sebestředný Emmanuel Macron. V rámci kampaně před eurovolbami obšťastnil nejen Francouze, ale i celou Evropu, svým prohlášením Za evropskou obrodu. Zdá se, že duch Napoleona Bonaparta, který si chtěl podmanit Evropu a málem se mu to podařilo, vládne v komnatách Elysejského paláce stále. Svůj boj o evropskou obrodu vede „ve jménu Francie, bez ustání, abych pomohl Evropě“, neboť dle jeho tvrzení „ještě nikdy od druhé světové války nebyla Evropa tak potřebná …a v takovém ohrožení“.

Macronovo řešení problémů Evropy je zcela v intencích dosavadní evropské věrchušky. Je třeba založit řadu nových evropských orgánů, jako Evropskou agenturu pro ochranu demokracie, která soustředí evropské odborníky na kybernetické útoky a manipulace, Evropský azylový úřad, Evropskou radu pro vnitřní bezpečnost. A to není zdaleka všechno. Evropská banka pro klima bude splácet klimatický dluh, Evropská jednotka pro hygienickou bezpečnost se postará o zdravé a bezpečné potraviny, vznikne i Evropská rada pro inovace. Celý ten pamflet má jeden cíl. Posílit ještě více pravomoci evropských byrokratů a elit a omezit možnosti demokratického rozhodování jednotlivých členských států. A vládnout tomu všemu by měla Francie s Německem. A protože pozice kancléřky Merkelové je po odstoupení z čela její partaje oslabena, vycítil Macron svou příležitost.

O tom, že má sám doma problémů až nad hlavu, se v jeho výzvě samozřejmě nepíše. Popularita na bodu mrazu, francouzské ulice a náměstí plní příznivci hnutí žlutých vest a to není zdaleka všechno. Tohle francouzského „prezidenta Slunce“, jak ho ve svém komentáři nazval Václav Klaus, nechává chladným. Jeho bitevním polem je Evropa. Asi podle hesla „Evropa jsem já“!

V jednom má Macron pravdu. Ještě nikdy nebyla Evropa v takovém ohrožení, jako v tomto období. Migrace, která přivedla do evropského prostoru statisíce osob z jiného kulturního i náboženského prostředí, osob, které si nevybíravě  nárokují uznání své jinakosti. A jisté kruhy v Evropě jim jdou velmi vstřícně na ruku. Infiltrace Evropy vracejícími se bojovníky Islámského státu, se kterou si odpovědné instituce očividně nevědí rady. To jsou jen dva z řady problémů. Do toho přichází informace, že za 15 let bude třetina ruské populace vyznávat islám. Jaká bude za 15 let po této stránce situace ve Velké Británii, Švédsku, Německu a také v Macronově Francii, se raději cudně nehovoří. Od té ruské se asi moc lišit nebude.

Chci věřit, že Evropané v sobě najdou dost sebezáchovných instiktů. A že je také dají najevo o blížících se eurovolbách. I když někdy o tom dost vážně pochybuji.

Josef Ježek