Většinový systém by totiž usnadnil vznik jednobarevné vlády, a po volbách by tak odpadlo zdlouhavé vyjednávání o vládní koalici, které už Andreji Babišovi asi začíná lézt na nervy. Není to sice zdaleka poprvé, co se pro většinový systém vyslovil, ale vývoj povolebních jednání ho k těmto návrhům patrně intenzivně motivuje.
Není divu, musel například čtrnáct dní čekat, až si vítěz voleb ujasní, kdo vlastně v Lidovém domě bude poroučet. Ale v politice jsou i horší věci, než boj dvou frakcí u koaličního partnera, na to si Andrej Babiš bude muset zvyknout. V politice se totiž často „maká“ jinak než u něj v Agrofertu.
Debata o změně volebního systému (či o nějaké úpravě stávajícího poměrného systému) byla zcela legitimní v dobách, kdy z voleb vycházely přinejlepším jen velmi těsné většiny. Ale volby v roce 2010 přinesly dosud rekordní většinovou koalici čítající původně 118 hlasů, nyní se vyjednává o sestavě, kterou by mělo potenciálně podporovat 111 poslanců. V obou případech jde o koalice, jež nerozdělují nějaké nepřekonatelné programové spory. Čili, volební systém v zásadě funguje, sám o sobě nevyvolává žádné větší deformace.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz