Guvernér České národní banky potom na tiskové konferenci nejistým hlasem promluvil o blížícím se konci tři a půl roku trvajícího znásilňování české koruny. Vlastně oznámil národu, že tím to nekončí, ale dolehnou na nás čekané i nečekané následky. Ne každý mu dost rozuměl, a s tím on zajisté počítal, když zaobaleně řekl, že katastrofální situaci, kterou ČNB svými intervencemi vyvolala, máme považovat za dosažení toho správného cíle, který sice mineme, ale možná se k němu přiblížíme z jiné strany a budeme na tom jen o něco hůř, než před pěti lety.

Vůbec se nezmínil o tom, že bylo ještě prohloubeno vykrádání státu, a že přímé náklady na tuto kratochvíli překročily bilión korun. Přesněji, jen intervence si vyžádaly zatím 1160 miliard Kč (než to napíšu, naskočí další stovky). Z toho by se daly po dobu tří let platit dvojnásobné důchody všem důchodcům, nebo tři roky přidávat ke každému platu každý měsíc 6400 Kč. To ovšem jsou jen náklady na intervence. Škody jimi způsobené teprve spočítáme. Budou to kurzové ztráty zahraničního obchodu, zisky spekulantů a nepřímé škody.

Zúčtování zmíněné v nadpise by mělo být drsné, došlo a ještě dojde ke škodám obrovského rozsahu. Ty ovšem nezpůsobila banka jako dům Na Příkopech, ale lidé, kteří ji řídí, a ti by proto měli být stíháni podle zákona č. 6/1993 Sb. o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu zneužití svého postavení. Konkrétně jde o § 2, odstavec (1), kde poslední věta zní: „Česká národní banka jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství“. Ovlivňovat nákladnými intervencemi trhem regulovaný směnný kurs určitě není v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství, a takové jednání proto porušuje zákon. To by musel uznat každý soud, kdyby se tím zabýval. Ale, bohužel, není-li žalobce, není ani soudce. A škody jsou stejně nevratné.

Je sice známo a zákonem dáno, že ČNB, řízená svou Radou v čele s guvernérem, jedná samostatně, nezávisle na vrcholných státních institucích, ale není  nezávislá na zákonu o ČNB, podle něj se musí řídit, od toho ten zákon je. Důvodů pro uplatnění zákona je hodně, zlý čin byl páchán po dobu několika let a nebyl by možný bez přípravy a bez spolupachatelství.

Zopakujme si velmi stručně, jak vznikl stav před intervencemi. Začneme rokem 1993. V tu dobu národní hospodářství reformovali lidé, kteří stát účinně ničili buď proto, že byli tak neschopní, nebo zločinní. Podle výsledků vidíme, že nedovedli ekonomicky myslet, nebo aspoň racionálně uvažovat, třeba selským rozumem. Předstírali, že jsou odborníky, ale vypadá to tak, že dělali to, co jim radili zloději připravení republiku vykrást. Směnný kurz koruny proti německé marce a dolaru nastavili zprvu na 4.5 násobek kurzu stejné kupní síly. Tento krajní nepoměr se sice během prvních let rychle zmenšoval, ale velká část národního majetku byla mezitím ztracena za malý zlomek své ceny. K potřebné korekci nevedla ani nadbytečná devizová zásoba, která se vytvořila.