Dobrý pocit odpovědného voliče mi záhy pokazil spor u socanů. Nejsem jejich členem ani příznivcem a tak jsem zůstal klidný až do momentu, kdy se na Hradčanském náměstí sešli příznivci vůdce Slávka a jeho soudruhů a kromě zloby proti „pučistům“ to vzali z jedné vody načisto a znectili pana prezidenta i předsedu komunistů. V den státního svátku to bylo jistě vhodné.  Byli to opravdu socani, kteří tím projevili svou nelibost ze situace ve své straně, nebo to byli opět představitelé mladé a střední pravice, kteří vyjádřili v duchu knížecí hrozby svou nelibost k buranovi na hradě a k tomu se jim hodil “náhodou“ přišedší hrdina z leknutí a veliký demokrat, který se rozhodl ovládnout bojiště o stranický post za každou cenu. Nic si nedělal z doporučení předsednictva. On už měl svůj plán připravený. Následovaly projevy odsouzení, hanby nahrnuté na hlavy „pučistů“. Prostý občan se nestačil divit, kolik starostí o osud levicové strany mají zarytí pravičáci. Ne nadarmo se říká: „Dej si pozor, chválí-li tě nepřítel“.  Potom učitě není něco v pořádku.

K tomu opravdu “uklidňujícím“ dojmem působily projevy chudáků moderátorů s cenzurovanými projevy v české TV. Slávek se sardonickým šklebem slavil v TV své vítězství a média téměř vyzývala prezidenta k abdikaci a občany k lynčování “pučistů“. Reakce politiků napříč pravým politickým spektrem a oddaných socanů pod křídly svého šéfa působila dojmem kostnického koncilu soudícího celý hlouček kacířů. Víme málo toho, o co šlo kromě touhy po moci. Jedno už čí byla větší. Občan jistě sám posoudí, kdo se zachoval jako větší syčák.

Tento čas byl věnován ostatním novým i starým parlamentním stranám k realizaci základních úkolů v nově se konstituujícím parlamentu. Strany mají své předsedy parlamentních klubů a socani stačili toho svého zvolit a hned vyzvat k odstoupení. Abdikace „pučistů“ byla přijata se zadostiučiněním předsedy a jeho  podržtašků, ale jen selektivně. Ne všichni museli odejít. Vše vypadá, že nastávají hodiny klidu. Ten je však velmi relativní, protože nikdo neví, co se stane v neděli na UVV socanů. Předseda přišel o osobnosti z vedení strany a z dálky budí podobný obraz jako před léty komunistický „kůl v plotě“. Vůdci parlamentních stran čechrají peří na budoucí utkání o tvář naší vlasti. Jenže zatím není s kým jednat. Strana Ano ústy svého vůdce sonduje ostatní partaje i veřejnost co na klamání tělem odpoví a tak střídá možnosti nominace svých, úřednických, poloúřednických, žádných a ještě několika dalších vlád, čímž vytváří prostor pro napjaté pohledy budoucí opozice. Ti staří parlamentní kozáci by rádi obsadili své funkce, které museli díky milostným avantýrám svého bývalého šéfa opustit. Zatím nemohou a tak usilovně radí, posuzují okem zkušeným, střídavě pomlouvají a zapomínají, že se řeší problémy, které by bez jejich vlády nikdy nenastaly. Rudí hoši a děvčata zatím usilovně pracují a připomínají tygra připraveného ke skoku. Možná už by bylo načase, aby odlovil korupcí a zlodějnou promořené zkomírající rádobypolitiky. Ti však podporováni vysokým klérem stále více chrastí řetězy a vyhrožují komunistickým peklem. Služebníci boží si sepisují a dohadují požadavky na majetek a vypadá to tak, že až se jim vše vydá, zbyde celé republice kus Václavského náměstí jen do půlky, ovšem bez jízdní sochy světce a stánků s ruskými buřtaři. Už tam nezbyde ani místo na další demonstraci organizovanou odbory, takže už nic nebude bránit naší demokratické policii, aby zasáhla proti odborovým extrémistům. Po krátké době opět začne listopadový nečas. Národní banka udělá radost exportérům zboží a devalvuje korunu před vánocemi, aby si občané mohli pořídit dražší dárky z exportu. Otázka však stojí tak, co ještě čeští exportéři vyvážejí. Podle všeho ještě tak znalecké posudky na úplně všechno. Veškerá výroba je už v rukách cizinců a tak myslím, že to je jen další přihrávka těm“potřebným“. Když nepohorší poměry vláda, tak alespoň centrální banka. Ať je proč nadávat.