Když pan Novák sahal po detektivce, na jejímž přebalu si přečetl „první případ Harryho Holea“, myslel si, že policista Harry Hole bude na samém začátku své kariéry a poprvé bude pověřen vyšetřováním zločinu. Ukázalo se nicméně, že Hole je ve svém oboru už profesionál a jde o první knihu, v níž vystupuje.

Jak by tedy bylo správné sdělovat pořadí dílů v rámci knižní řady detektivek? První kniha s Harrym Holem, třetí kniha s Cormoranem Strikem místo třetí případ Cormorana Strikea, první kniha s Herculem Poirotem apod. Sdělení nám nechce říci, že se jedná o třetí případ, který Strike vyřešil, ale že máme před sebou třetí knihu, ve které se objevuje – těch případů, jak se ukáže při ponoření do četby (a jak je snad i logické), vyřešil víc, jen o tom žádná detektivka nevypráví.

Někteří marketingoví stratégové a rutinní novináři si významového rozdílu nemusí být vědomi, ale častěji půjde o vědomě „špatné“ (nebo nové?) užití významu. Případ zní zkrátka lépe než kniha s, neboť sedmý pád vlastního jména bývá někdy delší a celkově takové spojení působí více šroubovaně. Krom toho případ podtrhává, že máme co do činění s detektivním žánrem. Formulace typu x-tý případ ABC musíme prostě číst jako x-tý vydaný případ ABC a jev vysvětlit i obhájit elipsou slova vydaný.

Zkoumáním aktuálně vydávaných detektivek zjistíme, že nejde o ojedinělé výskyty; případy mají čtenáře nalákat. Zdůrazňuje se tu propojení s určitou sérií: v názvu knihy není jméno hlavní postavy či postav (Sova, Netopýr nám mnoho nenapoví), ale z nakladatelského podtitulu (či jak dané slovní spojení nazvat) okamžitě zjistíme, že tu vystupuje náš oblíbený detektiv. A je jasné, že reklamní sdělení, jímž tyto paratexty jsou, musí být především stručné a výstižné. Že je novináři z nedostatku invence nebo potřeby být struční opisují, je už kapitola sama pro sebe.

Zdůraznit propojení postavy se sérií knih či filmů umožňuje rovněž slovo pokračování. Podle Slovníku spisovného jazyka českého je pokračování „další část něčeho souvisící s předcházející“, význam bychom tak zřejmě chápali i bez hledání ve slovníku. Zdálo by se proto, že v naší úvodní větě je řeč o čtvrtém dílu knih s Harrym Potterem (druhý díl potterovské ságy je přece první pokračování). Pokud však někdo formulaci třetí pokračování použije (třeba v novinách), mluvit bude spíše o třetím díle. Pokračování se tak užívá jako synonymum ke slovům díl nebo třeba obecnějšímu film (třetí film s Indianou Jonesem, opět „zdlouhavý“ 7. pád).

Pokračování je přitom slovo dlouhé, což může být problém, pokud je v novinovém článku nezbytné šetřit počet znaků. Užívá se zřejmě ze stylistických důvodů, aby se neustále nepsalo o dílu. Ve slově pokračování také cítíme – a to bude výraznější důvod k užívání – větší provázanost, než kdybychom řekli díl; něco navazuje na to, co už známe.

S jistou nevolí můžeme akceptovat počítání případů, které se rozmáhá, ale pořád se týká pouze jednoho konkrétního žánru. Výtka je – to přiznejme – spíše hnidopišského charakteru (pan Novák z příkladu hnidopich je a nechce být v komunikaci kooperativní). Člověk může pochopit, co se nám na knižním přebalu sděluje.

Počítání pokračování by ovšem stálo za průzkum. Uvědomují si vůbec uživatelé jazyka, že třetí pokračování se – bráno podle slovníku – nemá používat ve stejném významu jako třetí díl? Markantní to je na spojení první pokračování. Objevíme výskyty, kdy se prvním pokračováním myslí první díl („První pokračování seriálu Peanuts vyšlo 2. října 1950.“), i „správně“ ve významu druhý díl („Společnost Walta Disneye plánuje již třetí animovaný film o Aladinovi. Po prvním pokračování nazvaném Návrat Džafara se mohou diváci těšit na Aladina a Krále zlodějů.“). Jak se v něčem takovém má vyznat čtenář, pokud to z kontextu není zřejmé? I kdyby přitom novináři nakrásně počítali pokračování dobře, vznikl by jiný problém: Jestliže se v jednom textu bude psát o třetím pokračování a čtvrtém díle, kolik čtenářů pochopí, že je řeč o stejném filmu? Zdůrazněme navíc, že počítání pokračování není vázáno na konkrétní žánr s omezeným okruhem čtenářů nebo diváků, ale může se týkat jakékoliv filmové, televizní či knižní série.

Podobnou analýzu by si zasloužila i slova představení a repríza v kontextu divadelního světa. Představme si situaci, kdy divadlo uvede premiéru a po ní danou hru zařadí do konce sezony ještě 99×. Je poslední představení před prázdninami důvodem k oslavě 100. reprízy, nebo k oslavě potřebujeme premiéru a k tomu dalších 100 představení? Ale o tom až v prvním/druhém pokračování.

Autor je jazykovým redaktorem.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.