V posledních dnech se naplno rozhořel boj o podobu mýta po roce 2016. Ministerstvo dopravy začalo hledat projektového manažera, který pomůže připravit takzvaný velký mýtný tendr. Je proto správný čas připomenout některé zásadní okamžiky spouštění mýta před osmi lety, které jsou už pro mnohé zahaleny nánosem zapomnění.

Když jsme na jaře roku 2006 podepsali s lidoveckým ministrem dopravy smlouvu o výstavbě mýta, dostali jsme do vínku rovnou několikaměsíční zpoždění. Jenže krátce na to proběhly parlamentní volby a stát, jehož součinnost jsme při výstavbě nezbytně potřebovali, byl dál paralyzován povolebním vyjednáváním.

V září se vlády nad resortem ujal ministr dopravy Aleš Řebíček z ODS, který proslul prohlášením, že smlouvu s Kapschem zruší stůj co stůj. My ale měli smlouvu platnou a chtěli jsme jako renomovaný globální lídr mýto dostavět. Tehdejší pravicové ministerstvo dělalo pro nezdar projektu co mohlo, obecní úřady vedené starosty za ODS záhadně komplikovaly a protahovaly stavební řízení na elektrické přípojky k mýtnicím. Náměstek ministra týden co týden vysílal dopravcům přes média signály, že mýto od ledna nebude.

Jaký div, že dopravci nejevili zájem o palubní jednotky, které Kapsch ale musel do startu mýta povinně mezi kamiony rozdistribuovat. Kapsch tehdy dělal co mohl, politikům navzdory. Díky zkušenostem jsme mýto dostavěli a spustili, rozjeli včas distribuci a na prosinec ji výrazně posílili, aby nevznikaly fronty dopravců.

Dokázali jsme si poradit i s nekonečnými stavebními řízeními a mýtnice osadili na vlastní náklady dieselagregáty do okamžiku, než vystavíme elektrické přípojky. Obrovskou roli sehrál i výběr tuzemských subdodavatelským firem jako je ČSOB, AŽD nebo Teplotechna, které znaly místní prostředí a přispěly ke zdaru spuštění mýta. V sázce totiž byla ztráta státu minimálně ve výši 5 miliard korun, pokud by mýto neodstartovalo v lednu 2007.

Ještě v prosinci 2006, jen tři týdny před startem mýta, jsme v zoufalství pořádali tiskové konference, kde jsme před médii demonstrovali připravenost mýta a dokonce za účasti majitele holdinu Georga Kapsche vyzývali stát ať jasně řekne, zda mýtné chce. V opačném případě nechť rozhodně mezinárodní arbitráž, zda jsme učinili vše a navzdory politikům mýto doslova dotlačili ke spuštění.

Zdá se, že až tato razantní slova zapůsobila na ministerstvo dopravy, jehož úředníci neochotně převzali 30. 12. 2006 mýtné do svého majetku, s výhradou vad a nedodělků (bez vlivu na provoz mýta, jako byla například nevzrostlá tráva kolem mýtnic, které se v zimě nechtělo rašit).

K definitivnímu obratu došlo zřejmě až úderem 1. ledna, kdy mýtné odstartovalo bez jediného problému a během 70 dní vybralo státu miliardu korun - tedy tolik, kolik odhadovali experti ČVUT jako celoroční výběr. Konečně i Řebíčkovo ministerstvo pochopilo, že mýto je jejich systém a že s ním, na rozdíl od průšvihů jako jsou stavby dálnic nebo čerpání EU fondů, nebudou mít žádné starosti.

A co bylo dál? Jeden ministr dopravy střídal druhého, za osm let trvání mýta neuvěřitelných deset ministrů! Většinu z nich spojovala nejdříve silácká politická prohlášení o nevýhodných mýtných smlouvách či nevhodném systému (jako například bývalý ministr Bárta), aby nakonec otočili poté, co se prokousali dokumenty, fakty a reálnými čísly.

A my musíme pořád dokola vysvětlovat a obhajovat mýto, které v majetku státu spolehlivě bez zaváhání vybírání peníze do státního rozpočtu (doposud 55 miliard korun), a navíc s efektivitou přesahující 99 procent.

Ale jak se říká, doma není nikdo prorokem. Od začátku se na naše mýto jezdí dívat a inspirovat desítky zahraničních delegací, už jsme tu měli ministry dopravy z Francie či Egypta, zástupce amerického a britského parlamentu, australské či jihoafrické vlády. Zkrátka zpolitizování neprospívá žádným takto velkým státním zakázkám, byť se tomu asi dá jen obtížně vyhnout.