Když jsem šel po městě, uviděl jsem za výlohou svíčky, které mě zaujaly: Měly zvláštní barvu: byly šedomodré, břidlicově matné a trochu mramorované. Oko se mi o ně samo zastavilo. 

Ta lomená modř byla příjemně uklidňující a když jsem vešel do obchodu, zjistil jsem, že k nim mají, skoro ve stejném odstínu, který byl jen o tóninu tmavší, i ubrousky. Odstíny barev mě zaujaly, protože jsem je ve vosku nikdy neviděl. Dlouho jsem se nerozpakoval a koupil jsem svíčky i ubrousky. Chtěl jsem tím také trochu posunout naši debatu o barvách Vánoc.

Když jsem s nadílkou přišel domů, žena pravila: „Takže jednu barvu máme. K šedomodré se ale hodí jen stříbrná.“

Dcera Mariánka, která u nás zrovna byla, podotkla: „A nebyly by ty Vánoce moc studené?“

Clara přikývla.

„Proč to nekombinovat se zlatou?“ pokračovala Mariánka.

„Bude-li zlatá matná, nic bych proti tomu neměl.“ Dodal jsem. „Ale stříbrná mi k tomu stejně pasuje víc.“

„Když budou na stromečku zlaté ozdoby, musely bychom mít zlaté šperky.“ Konstatovala Clara.

„A máš vůbec nějaké?,“ zeptal jsem se.

„Ne.“ Odpověděla.

„Tak je musíš mámě koupit.“ Řekla dcera.

„Kdepak,“ protestovala žena. „Zlaté šperky jsem nosila jen v létě za mlada, když jsem byla opálená. Teď se ke mně vůbec nehodí. Vypadala bych jak strašidlo, které se snaží zapomenout na svůj věk.“

„Ale stříbrné šperky jdou ke stříbrným příborům,“ poznamenal jsem, abych debatu vrátil do reality. Navíc stříbro jde dobře k černým šatům, které budeme mít na Štědrý den na sobě.“

„To je pravda,“ souhlasila Mariánka, ale představ si, že na Vánoce bude zima, lezavo, mráz venku zalézá za nehty a my budeme mít všude studené barvy. I modrý cibulák je studený. Potřebujeme kolem sebe něco teplého. Proto navrhuji zlatou.“

„Zlaté budeš mít plameny v krbu.“ Opáčil jsem.

„Tak víte co, změníme barvu ubrousků. Když budou karmínové: štědrovečerní stůl bude hned teplý.„ Rozhodla prakticky žena. „Navíc ubrousky jsou levnější než nové zlaté šperky.“

„Nemysli si,“ skočila jí do řeči dcera, „originální ubrousky, které by se vám líbily, už stojí dneska taky pár stovek.“

„Tak víte co,“ uzavřela debatu Clara,“ koupíme bílé a já je pomaluju.“

Vánoce budeme mít letos malované. A jsem rád, neboť jak říkala babička: „Barva Vánoc ladí náladu.“ 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.