Narodil se v Praze v rodině obchodního příručího a švadleny. Oba rodiče byli za války vězněni: matka jako Židovka byla internována ve sběrném táboře v Terezíně, otec za překročení rasových zákonů v pracovním táboře Bystřici u Benešova až do roku 1945. Sám první dva roky svého života a poslední dva roky války přežil v úkrytu, a tím se vyhnul transportu do Terezína.
Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval češtinu a historii a již z prvních textů, které publikoval ve studentském časopise Karlova univerzita a později ve Studentu, bylo zřejmé, že jde o člověka s mimořádným citem pro slovo, kompozici a pravdu. Absolvoval diplomovou praci na téma O humoru Voskovce a Wericha v roce 1965 a po vojně nastoupil do vydavatelství Mladá fronta, kde vedl kulturní rubriku v časopise My. Po zrušení časopisu přešel v roce 1968 do nakladatelství, kde byl redaktorem poezie. Sám publikoval nejprve poezii a později i pohádky a odborné stati. V roce 1971 musel odejít a živil se manuálně: nejdéle jako čerpač u studní. Tato práce, při které žil v maringotce a jen v pravidelných intervalech zapisoval stav vody, mu dovolila začít pracovat na nejobsáhlejším díle Historie Židů v Čechách a na Moravě, která vyšla již třikrát. Po roce 1989 pracoval v Respektu, Roš chodeš a nakladatelstvé Sefer.
Jedna z pasáží zmíněné knihy, která ličí soužití Židů s muslimy na území dnešního Španělska, odkud také přišel kupec Ibrahim ibn Jakub, řečený al-Israeli, do Čech, dostává dokonce aktuální hodnotu. Připomíná nám totiž, že kulturní plodná spolupráce Židů a Arabů trvala bezmála půl tisíciletí a skončila až v průběhu křesťanské reconquisty Španělska. Předvádí nám, že nenávist mezi Židy a muslimy již tehdá byla dílem fanatické sekty.
Nejaktuálnější sdělení o nás nám však přináší sám ten fakt, že autorem této "střízlivě napsané příručky o židovské problematice, koncipované se vzácným smyslem pro proporce a bez skluzů k laciné podbízivosti", jak napsal již po druhém vydání prof. Josef Janáček, je soukromý badatel a nikoliv, jak by se slušelo, specializovaný ústav akademie věd. Vždyť v Čechách a na Moravě žilo do 15. března 1939 oficiálně 118 000, ale podle M. Kárného asi 135 000, na Slovensku a Podkarpatské Rusi asi 200 000 osob, které tzv. norimberské zákony považovaly za Židy. Ale podobné kompendium akademie dluží i dalším našim spoluobčanům: sudetským Němcům, kterých v tehdejším Československu žilo 3, 5 milionu i Romům, jejichž počet se odhaduje od 30 000 výše.
Tomáš Pěkný byl vskutku mimořádná osobnost, moudrý bručoun, na kterého právě díky jeho dílu nebudeme moci dlouho zapomenout. Ahoj, Tome!

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Hvížďala