Páni zákonodárci.

Vaší povinností je dát do pořádku to, co jste vy nebo vaši předchůdci totálně zbabrali. Třicet let nám tvrdíte, že žijeme v právním státě. Současně nám předseda Ústavního soudu tvrdí, že soudy se musí řídit ideou "závazného právního názoru". To byla nejvyšší priorita po sametové revoluci. Justice neprošla žádnou transformací. Žádný soudce nebyl za své činy v totalitě potrestán. Když brněnští studenti požadovali, aby byl zbaven vedoucí funkce představitel vysoké školy, ani po patnácti letech soud nedal studentům za pravdu.

V právním státě každý soudce rozhoduje výhradně o žalobním návrhu. Jedná-li se o spor, ve kterém je více účastníků, musí soudce vyloučit všechny, kterým je výrok soudu lhostejný. To je princip vyloučení třetího. Zůstanou pouze dva subjekty: žalobce (žalující strana) a odpůrce (strana žalovaná). Pouze jeden účastník odchází vítězně.

Soud je činnost za úplatu. Není-li žalobcem stát, musí soudce stanovit výši soudního poplatku, kterou skládá žalobce před jednáním soudu. Každý soud probíhá pouze mezi dvěma subjekty. Všichni soudci musí rozhodovat nestranně a nezávisle. Všichni mají stejnou pravomoc. Soudy v První republice probíhaly bezproblémově, protože prokurátoři respektovali své povinnosti, a soudci věděli, co je spravedlivý (čili pravdivý) výrok. O každém skutku, nebo o podezření z vykonaného skutku, musí rozhodovat nezávislý a nestranný soud. Státní zástupce má povinnost požádat soud, aby rozhodl, zda předložené důkazy stačí k obvinění, nebo zda policie má pokračovat ve vyšetřování. Jestliže soudce žalobu přijme, nebo povolí další vyšetřování, automaticky se musí stát zákonným soudcem šetřeného případu.

Civilní soudy probíhají podle výkladu Občanského soudního řádu (OSŘ). Už to je problematické, protože vojenské soudy byly rozpuštěné po sametové revoluci. Exekutoři neexistovali. Vymysleli jste řadu předpisů, jak mají probíhat exekuce. Na základě těchto předpisů se asi desetina občanů dostala do pravomocí těchto exekutorů. Tak jste vymysleli novou řadu předpisů, kterými pravomoc exekutorů omezujete.To vám není zřejmé, že veškerou pravomoc musí řešit výhradně soud? To je přesně ta instituce, která může nařídit každému občanovi, instituci i státu. Výjimkou jste pouze vy, zákonodárci, a prezident jako nejvyšší velitel armády. Ale soudci mají v Ústavě přesně stanovené, jak v těchto případech postupovat. Domnívám se, že prezidenta nelze zbavit svéprávnosti, ale soud lze odložit do uplynutí mandátu.

Všechny zákony a nařízení, které vznikly po sametové revoluci, je třeba podřídit novému „Občanskému soudnímu řádu“ (OSŘ), jehož základem by měly být následující paragrafy:

§1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

1. Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodovaly.

Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.

Vážení zákonodárci,

domníváte se, že třicet let upravování OSŘ přivedlo republiku mezi právní státy? Nebylo by lepší finance utopené v justici věnovat péči o sociálně slabší občany? Je to ve vašich rukách.

Hnutí „ANO bude líp“ skutečně plní polovinu svého cíle. Hmotně se daří občanům lépe. Ale že zákony mají ochraňovat občany a k soudům nebude třeba chodit s advokátem, to se nedaří. Když se nespravedlnost děje podle práva, které jste přidělili státním zástupcům, exekutorům, pracovníkům samosprávných úřadů, pak nejsme právní stát. Mrhání státními prostředky na udržování nevýkonné justice je neomluvitelné. Náklady na odstraňování nespravedlností časem neustále rostou.

Nenajde se ani jeden politický subjekt, který by si za cíl stanovil učinit Českou republiku právním státem?

Všechny „opoziční strany“ mají maximální zájem o zachování současného stavu. Vesměs jsou to ony, které absurdistán svými zákony zavedly.