Karel Januška: Obecná pravidla právního státu

10.01.2017 9:46 | Zprávy

Občan může činit vše, co není zákonem zakázáno. Soudce může vynášet taková rozhodnutí, která mu zákon nařizuje. Zákon soudci dovoluje, aby v případech, kdy zákon nařizuje nepřiměřeně tvrdá rozhodnutí, rozhodl podle svého svědomí (soudcovské cti).

Karel Januška: Obecná pravidla právního státu
Foto: hns
Popisek: Fotokoláž.

Již v antice byl uplatňován princip, že spravedlivý je takový rozsudek, který je pravdivý k oběma stranám sporu. Výrok soudce ke straně žalované musí být opakem výroku ke straně žalující. Platilo to i za Rakouska. Tuto skutečnost komunisté z právních předpisů odstranili. Zřejmě to odstranili i z učebních textů vysokých právnických škol.

Jedna základní věta matematiky říká toto: Výrok je pravdivý tehdy, a jenom tehdy, když všechny části výroku jsou pravdivé. Takový systém je používán v USA, kdy se rozhoduje o vině obžalovaného. Všichni soudci jednomyslně (bez ohledu na jejich počet) musí být přesvědčeni o vině. Současné naše soudní senáty jsou zpravidla o třech soudcích. Rozhodují většinovým způsobem. Pravděpodobnost, že jejich výrok je nespravedlivý je vysoká.

Náš systém je dvoustupňový. Soud nižšího soudu věc posoudí, nezávisle a nestranně rozhodne a rozsudek jménem republiky vynese veřejně.

V případě, že některá strana sporu nesouhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně, podá odvolání. Tím říká toto: Beru na vědomí rozhodnutí soudu I. stupně. S rozhodnutím nesouhlasím a žádám, aby spor vyřešil odvolací soud.

Ústava v článku 82  přikazuje: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Jinými slovy: svéprávný občan, samotný soudce ani soudce jiného soudu nesmí ohrožovat nestranné rozhodnutí žádného soudce. Soudy II. stupně mohou rozsudek potvrdit, opravit, nebo vynést své rozhodnutí. Nemohou „vychovávat“ soudy I. stupně na úkor občanů. Občana zajímá pouze výsledné rozhodnutí soudu. Neznalost, podjatost, známosti, nebo lenost soudců II. stupně nesmí být důvodem k tomu, aby byl občan zbaven svého práva na spravedlivé a včasné rozhodnutí soudu.

Soudci všech soudů jsou placení za rozhodování sporů (podle znění zákona). Nejsou placeni za to, aby uplatňovali svůj „závazný právní názor“ vůči soudcům nižšího stupně. Verdikt o vrácení sporu nižšímu soudu by měl být kvalifikován jako zneužití pravomoci veřejného činitele. Žádný zákon nenařizuje soudci vyššího soudu, aby vrátil řešení případu soudu nižšímu. Takové jednání může pocházet z doby totality, kdy soudci prosazovali požadavky komunistické moci.

Ing. Karel Januška
Absolvent Fakulty technické a jaderné fyziky (1961)

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

17. listopad

Dobrý večer, pane Zdechovský, chci se zeptat, jak se díváte na prohlášení našeho vrcholného politika, cituji: Ne každý názor musíme respektovat a ne každý názor je stejně "hodnotný"? 35 let po revoluci je schopen toto říci do rozhovoru nás premiér? Opravdu? Svůj názor raději vyjadřovat nebudu, ale ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Kokain, tráva nebo špiritus?

15:49 Jiří Paroubek: Kokain, tráva nebo špiritus?

To už nedávají ani ti největší a nejzaslepenější podporovatelé vlády z řad komentátorů a expertů. Ne…