Moc zákonodárná by měla respektovat svoji povinnost. V současnosti si přisvojila pravomoc posuzovat jednání svých kolegů. Celá sněmovna se zabývá tím, zda se některý poslanec dopustil nějakého přestupku, či dokonce trestného činu. Což je hrubá systémová chyba.

Státní zástupci rovněž překračují svou pravomoc, a obracejí se na poslaneckou sněmovnu. Zákonodárci vůbec nerespektují svou imunitu, a „vydávají ke stíhání“ své kolegy. Výrok „občan je stíhaný“ je pravdivý pouze tehdy, když některý soudce takové stíhání povolí. Listina práv stanovuje:
Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Poslanci popírají právo každého občana na lidskou důstojnost a dobrou pověst svých kolegů.

Soudy jsou v právním státě jediné instituce, která řeší všechny spory. Je to funkce placená. Žalující strana by měla složit přiměřenou částku, která znemožní zneužívat soudy.

Stát předkládá spory prostřednictvím Státního zastupitelství. Státní zastupitelství rovněž dohlíží nad tím, aby moc výkonná (policie) nepřekračovala své pravomoci. Logické zařazení ve struktuře řízení státu je Ministerstvo vnitra (jako celá policie). Systémovou chybou je současné zařazení státních zástupců do gesce Ministra spravedlnosti.

U jednoduchých soudů není třeba, aby byl občan zastupován třetí osobou. Matematika je akceptovaná ve všech soudních systémech (sčítání, násobení, výpočty ploch, atd.).

Matematika dokáže rozlišit pravdu od lži. Ve spravedlivém rozsudku musí být výrok soudu spravedlivý k oběma stranám sporu.

Názor každé strany na předmět sporu je rozdílný.

Jestliže soudce nerespektuje pravdu, pak máme soudní systém, který praktikuje naše republika. Totalita zavedla termín „závazný právní názor“ („že dělnická třída zvítězí na celém světě“) a podle toho rozhodovala. Takové hodnocení najdeme i od některých poslanců EU. Podle tohoto dogma vychovávaly naše právnické fakulty své studenty, kteří dodnes působí v justici. Co horšího, jsou v takovém množství členy Parlamentu, že se ze současného právnického marasmu těžko vyhrabeme.

Diskuze v Poslanecké sněmovně o církevních restitucích mne utvrdila v tom, že zástupci KSČM jsou podstatně blíže pravdě, než poslanci za ODS nebo Pirátů. Poslanci ostatních stran vyloženě bojují o své vydobyté posty.

V právním státě může kdokoliv prohlásit o občanovi, že „je trestně stíhaný“ pouze v tom případě, kdy soud tuto skutečnost potvrdil. Poslanci nemají právo odsuzovat žádného občana, natož člena Parlamentu ČR.

Náprava současného systému je jednoduchá

I) Přeřadit institut Státních zástupců do gesce ministra vnitra. Na to má současná vláda nepochybné právo.

II) Přikázat soudcům, aby přesně dodržovali literu Ústavy a Listiny práv. K tomu stačí schválit Parlamentem obdobný doplněk právních norem:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, případně NATO),

(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodovaly.

Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.

Moderátoři veřejnoprávních medií a novináři by se měli zamyslet nad tím, zda současné grilování premiéra nemá pro společnost zhoubné následky.

Politická uskupení, která vidí pouze bezprostřední profit ze současné situace, zapomínají, že všichni občané nejsou úplně negramotní.