V šedesátých letech min. století zveřejnil časopis Miloši Zemanovi článek, jak je to s naším socialistickým hospodářstvím. V podobném duchu vystupoval Martin Komárek. Václav Havel se domáhal občanských práv pro všechny občany. Socialistický režim se všemi prostředky snažil o jeho umlčení. Okolní „socialistické“ státy se také pomalu hroutily.

V roce 1968 nám televize chvíli zvedala sebevědomí, když se národ vzepřel okupaci. Bohužel, nyní nám ČT předvádí, jak je jednoduché zavrhnout pravdu a spravedlnost. Václav Moravec nechce sobě ani veřejnosti přiznat, že mezi právem, pravdou a spravedlností nesmí být v demokracii spor.

Po roce 1990 byl z vůle většiny zvolen Václav Havel prezidentem. Rozdělování státního majetku podle idejí pražské VŠE nastartovalo jinou ekonomiku, ale nenastartovalo uplatnění práva a spravedlnosti pro všechny občany.

Ve státních funkcích zůstávala většina úředníků, která sloužila „socialistické“ republice. Nové politické strany se formovaly podle smýšlení prezidentů. KSČ se dostávala pomalu do politického života. Bývalí členové Stb, soudci, pracovníci ministerstev a noví členové parlamentu si zajistili v novém právním systému takové podmínky, aby měli zajištěný bezstarostný život. Někteří z nich pořád sedí v parlamentních lavicích.

Jak Václav Klaus tak Miloš Zeman byli národem spravedlivě odměnění. Mohli ve funkcích prezidentů požívat úcty nejvyšší. Ale z republiky se stalo kolbiště, které naprosto ignoruje antické pojetí práva a spravedlnosti.

Máme Ústavu, ale soudci podle ní nesoudí. V Parlamentu jsou politické strany, které zastupují nepatrnou část voličů. KSČ příležitostně podporuje vládní koalici. Piráti byli námořní loupežníci. Co ukořistili na moři, o to se podělili s panovníkem. To má být cílem politické strany? Sociální demokraté chtějí nyní rozdělovat státní majetek všem poškozeným. Očekávají, že tím jim vzrostou preference. To je cesta do pekel.

Občané dali v posledních dvou volebních období „tradičním“ politickým stranám jasně najevo, kam je třeba směrovat budoucí politiku. Pouze Hnutí ANO slíbilo občanům, že se k soudům bude chodit pro spravedlnost. Podle volebních preferencí občané pořád čekají na splnění tohoto slibu.

Správní soudy mají řeší spory mezi úředníky státu. V žádném případě nesmí patřit mezi obecné soudy. Státní úředník se musí také podřídit moci soudní, zejména když jde o práva občana.

Ústavní soud má k řešení tisíce stížností občanů, kteří se domáhají spravedlnosti. Jestliže Ústavní soud objeví jediný případ nespravedlnosti, tak podle znění Ústavy je povinen z právních norem a postupů odstranit vše, co nespravedlnost způsobilo. Musí vrátit řešení tomu soudci, který nespravedlivý výrok vynesl. To je nepochybná pravomoc a povinnost Ústavního soudu.

Je třeba vrátit soudcům vážnost a pravomoc, která jim beze sporu musí náležet. Přísnými pravidly se jednotliví soudci sami vyřadí ze soudcovského sboru.

Matematika je exaktní věda. Hypotéza, která je jednou dokázaná, je platná vždy. Na tomto principu je založeno antické právo svobodného občana. Právo na spravedlivý rozsudek soudu je zakotvené ve všech demokratických systémech. Obecné soudy rozhodují o pravdivosti tvrzení žaloby.

Je hanbou Karlovy Univerzity a všech právnických fakult, když neuhájily místo matematiky v právním systému.

Výkladem právních norem nelze oprávnit ohrožení základů demokratického státu. Ústavní soud je také soud. Každý občan (bez ohledu na vzdělání) má právo na rozsudek tohoto soudu. Když soud objeví nespravedllnost, je povinností tohoto soudu zajistit, aby nespravedlnost byla odstraněná. Pokud to nečiní, je ÚS zbytečný. Každý soudce musí rozhodovat podle litery Ústavy. Žádný soudce nesmí nutit jiného soudce, aby rozhodoval v rozporu se svým svědomím. Počet vyřízených i nevyřízených stížností k ÚS dokazuje, že se republika nemůže hlásit k demokratickému státu.

Pane předsedo Ústavního soudu. Domnívám se, že byste měl rezignovat na svou funkci a umožnit, aby se realizovaly výsledky sametové revoluce.