Podle nových "zákonů" se naše „nezávislé“ soudy dopouštěly zločinů na dětech. Dokonce podle nich dočasně zbavily občanských práv samotné poslance, a nic jim nepřipadá divné. Ministr spravedlnosti se omluvil „vazebně zadrženým“ poslancům za porušení jejich základních občanských práv. Aby k podobným excesům nedocházelo, současná vláda ani ministr nic zřetelného neučinili.

Soudci si ze státního rozpočtu přisuzují peníze, a neohlížejí se na literu Ústavy. Vláda jim takové kroky schvaluje. Na dospívající děti jsou uvalovány exekuce. Jiné dvacetipětileté "děti" požadují výživné po rodičích. Moc soudní se utrhla z řetězu a zákonodárcům to nevadí.

Samotní soudci neuznávají pravidla, která platí tisíciletí. Každý soudce má rozhodovat spravedlivě. Spravedlivé rozhodnutí má jednoduché kriterium: Výrok soudu musí být k oběma stranám sporu pravdivý. V minulém století to potvrdila i matematická logika. Zveřejněný rozsudek nad případem pana Gotta byl: "Obžalovaný K. Gott platil daň podle zákona. Náhrada soudních výloh mu nenáleží". Opak tohoto rozhodnutí zní: "Obžalovaný neplatil daň podle zákona. Náhrada soudních výloh mu náleží." Z toho by plynulo, že každému, kdo prohraje soudní při, by měly být vrácené soudní náklady. To je jasný příklad nepravdivého výroku. Zdůvodňovat takové rozhodnutí tím, že ten, kdo žalovaného zastupoval neměl specifické pověření, je pohrdání Listinou základních práv a svobod.

Soudy mají rozlišovat, jaký čin jim žalobce předložil. Závažné trestné činy se soudí podle Trestního řádu a ostatní podle Občanského soudního řádu. Soudy nerespektují, že rozhodovat mohou pouze o tom, co žaloba obsahuje. Klidně odsoudí obviněného za "trestný" skutek, který se údajně mohl stát. Slovní důkaz (svědectví) může být pomluva. Naopak, poslanec Rath se sedmi miliony v krabici si užívá svobody. Korupce stvrzená konkrétním činem měla být vyřešená již dávno.

Každé jednání může být žalovatelné (zda osoba měla práva takové rozhodnutí učinit), ale rozhodnutí soudu musí být podložené konkrétním skutkem (identifikací kdo byl poškozený, vyčíslenou škodou a kdo se nezákonně obohatil). Ale především je třeba ctít Ústavu, že každý občan může činit vše, co zákon nezakazuje. Používat žalobu k získání dalších důkazů je ten nejhorší způsob, jak občanům odebírat občanská práva. Těžko může náš státní zástupce podávat žalobu za EU. Takové zmocnění patrně nemá. Umožnění vazebního držení občana déle než krátkodobě, má být podložené rozhodnutím poroty soudců s jednomyslným výrokem. Pouze jednomyslný výrok zaručuje nejvyšší míru pravděpodobnosti spravedlivého výroku soudu. Navrhovaný paragraf téměř vylučuje, že by ještě někdy mohla taková situace nastat.