V článku 10 této Listiny se praví: Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

To je zásada, kterou naše justice neuznává. Dobré jméno si nechrání ani naši zákonodárci. Poslanec doktor B. Svoboda, sám nespravedlivě osočován státním zástupcem, osočuje kolegu Babiše z „trestného stíhání“.

Jestliže prezident Zeman tvrdí lež (o novináři Peroutkovi), a moc soudní není schopná vynést logický a pravdivý výrok, pak naše moc soudní pohrdá Ústavou. V právním státě měl rozsudek soudu dát za pravdu žalobě, a odložit výkon rozhodnutí po uplynutí mandátu prezidenta.

Stát, který jedná v rozporu s Ústavou a Listinou základních občanských práv a svobod, nemůže se nazývat právním státem.

Zákonodárci si po sametové revoluci přizpůsobili výklad právních norem ke krátkodobým cílům. Pokračování v takovém způsobu soudního rozhodování vede ke značným finančním ztrátám. O důvěryhodnosti našich soudů nelze vůbec hovořit.

Napojení České televize na prokurátory je zřejmé. Při zatýkání v kauze „Nečas“ byli obvinění spoutaní a za asistence ČT odváděni do vazby. Nyní reportéři veřejně grilují premiéra, ale žádný soud nedal svolení k jeho vyšetřování. Reportéři ČT vymáhají po občanech, aby se vyjádřili k „trestnému obvinění“ premiéra. Pokrok je v tom, že o občanovi Faltýnkovi už nehovoří. Prokurátor patrně došel k závěru, že by před soudem s takovým osočením neuspěl.

Důsledky nesprávné funkce justice jsou pro občany neakceptovatelné. Stát, ve kterém se občan nemůže bez „občanů s právnickým vzděláním“ domáhat spravedlnosti, je nemorálním a nedemokratickým státem.

Hnutí ANO slibovalo: Právo a soudy tu nejsou pro právníky, ale pro občany. To neznamená, že musí laik rozumět všem zákonům, ale naopak, že to nepotřebuje.

Soudce se musí zabývat každým důkazem, který žalobce předloží. Konkrétní spor může soudce rozhodovat pouze jednou, má-li dodržet literu Ústavy.

V právním státě nemůže rozhodovat soudce, který jednal nemorálně. Justice musí pracovat takovým způsobem, který podobné situace zcela vyloučí.

Republika má precisní Ústavu, ale soudci jednají podle zavedených postupů z totality.

Stát, ve kterém státní prokurátoři veřejně označují spoluobčany za „trestně stíhané“, je parodií právního státu.

Moc soudní si „občané s právnickým vzděláním“ v parlamentu rozparcelovali. Bezproblémové vybírání poplatků za dopravní přestupky policií „zákonodárci“ převedli na kolegy, kteří sedí na městských úřadech. Problémy s poplatky za služby telefonním operátorům si převedli na ČTÚ. Podobně předali řešení dluhů exekutorům, u kterých může být vzdělání problematické.

Vše si „zákonodárci“ stačili zajistit v době po sametové revoluci. Náležitě to využívají. Domníváme se, že volíme své zástupce, kteří budou ctít základní občanská práva. Ale soudní mašinerie zděděná po totalitě si zajistila dostatek „zákonů“, které deformují demokracii.

Systémová chyba zděděná z doby totality je zařazení prokurátorů do gesce ministra spravedlnosti. Jejich povinností je hájit zájmy státu a dohlížet na průběh vyšetřování, ve kterém je stát účastníkem sporu. Státní zástupci nemají v Ústavě přikázáno zasahovat do sporů, ve kterých stát není žalobcem.

Prokurátoři mají práva, která náleží moci výkonné. Logicky náleží do gesce ministra vnitra. Úředník nebo policista nemohou nic nařizovat premiérovi. Premiér je nejvyšším představitelem moci výkonné. Prokurátor, který takový úkon od policie požaduje, by měl být okamžitě suspendován. Stejně tak policista, který se takovému úkonu nevzepřel.

V právním státě může kdokoliv prohlásit o občanovi, že „je trestně stíhaný“ jen v tom případě, kdy soud tuto skutečnost potvrdil. Nepopletli si poslanci základní principy demokratického státu?

Institucí, které jsou zodpovědné za dodržování práv občanů, je několik:

V první řadě všechny soudy. Každý soud má být nezávislý a nestranný. Každý soudce má rozhodovat nestranně, nezávisle a spravedlivě. Za rozhodování soudů jsou zodpovědné Nejvyšší správní soud a Ústavní soud.

V republice máme několik významných právnické fakult (Praha, Brno, Olomouc, Plzeň). Každá by měla mít takové přednášející, kterým by stav v soudnictví neměl být lhostejný.

Existuje speciální institut „Justiční akademie“. Jistě s nemalými finančními náklady. Zcela placený z daní občanů. Neměl by být financován těmi, kteří jeho služeb používají? I této instituci je stav občanských práv lhostejný.

Náprava současného systému je jednoduchá.

I) Přeřadit institut prokurátorů do gesce ministra vnitra.

Premiér může být osočován, že to činí pouze ku svému prospěchu. Ale občanů, kteří jsou státními zástupci osočováni, jsou desetitisíce. Patrně jsou statisíce občanů nemorálně vydíraných exekutory. Moderátoři ČT tvrdí o občanovi Babišovi, že je „trestně stíhaný“, ale žádný soud stíhání nepovolil. Tvrzení je lživé.

II) O obvinění v právním státě nerozhodují prokurátoři ale výhradně soud.

Soudcům je třeba přikázat, aby dodržovali Ústavu ve všech rozhodnutích, která činí jménem republiky. Nelze se řídit Občanským soudním řádem, který neuznává pravdivé výroky. Kriteriem spravedlnosti je pravda. Rozeznat pravdu od lži musí umět každý soudce. Za to je placený. Zákonodárci by měli přijmout podobné Upřesnění:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),

(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodovaly.

Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.

Politické strany a hnutí by se měly angažovat, jestliže stojí o volební hlasy.