V právním státě otázku viny a trestu rozhoduje výhradně soud. Častěji se musí soudce zabývat skutečností, zda jednání, které jedna strana vykonala, je v souladu se zákonem a dobrými mravy. Občan, instituce, nebo stát mají před soudem rovná práva. K soudu se chodí pro rozhodnutí, zda důvody, které předložil žalobce, jsou pravdivé. Když soudce rozhodne, že předložené důkazy jsou dostatečné k tomu, aby spor jednoznačně rozhodl, soudce toto své rozhodnutí vyhlásí jménem republiky. Už nikdy se soudce nemůže sporem zabývat, protože by musel jednat závisle na třetí osobě, čili podjatě.

Spáchaný čin loupeže (ukradení) 1000 korun může být soudcem pominutý, nebo označený za trestný čin. Okrást chudáka je zavrženíhodné.

Poslanci se nesmí zabývat konkrétními případy. Vaší povinností je dohlížet na to, aby soudy v republice probíhaly podle zásad právního státu (jako za první republiky). Žádný státní zástupce (prokurátor) nemá právo požadovat, abyste se vyjadřovali k nějaké činnosti občanů, nebo svých kolegů poslanců.

Státní zástupci jednají protiprávně, když o někom prohlásí, že je důvodně podezřelý ze spáchání trestného činu. Takové prohlášení je veřejná pomluva. Prokurátoři mohou mít libovolné názory, ale Listina práv jim zakazuje špinit jméno bezúhonného občana. Výhradně soud určuje, zda k trestnému činu došlo.

Odstavec, ve kterém definujete činnost Mandátového a imunitního výboru (Předseda Grospič – KSČM): Výbor zjišťuje, zda jsou v imunitních věcech dány podmínky pro trestní stíhání poslance, nepatří do vašich pravomocí. V právním státě pouze soud rozhoduje o tom, zda k trestnému činu došlo. Trestného činu pomluvy se dopouští stát (jménem státních zástupců), když někoho označuje za trestně stíhaného, aniž by tak rozhodl soud.