Počátkem června 2016 jsem v blogu napsal:

Za korupci při nákupu obrněných vozidel Pandur pro českou armádu si má lobbista Marek Dalík odpykat čtyři roky ve vězení.

V úterý (31. května) o tom rozhodl pravomocně pražský vrchní soud, který o jeden rok zmírnil původní rozsudek. Dalík musí zaplatit také peněžitý trest čtyři miliony korun. Pokud je nezaplatí, tak stráví ve vězení o dva roky víc.

Soudce Zelenka odkázal na úterní opakovanou výpověď tehdejšího premiéra Mirka Topolánka. "Výslechem svědka Topolánka bylo jednoznačně prokázáno, že ač (Dalík) na něj nějaký vliv měl, neměl a nemohl mít žádný vliv na rozhodování v této věci," řekl Zelenka. Podle soudce je tak nutné Dalíkovo jednání překvalifikovat na podvod.

Závěr: Soudce Zelenka neshledal Dalíka vinným ve věci korupce. Nevynesl „žaloba se zamítá“, ale převtělil se do role žalobce, a vynesl rozsudek „Dalík se dopustil podvodu“.

Kdy budou soudci respektovat pravidla, kterými se mají soudci řídit? Soudce musí rozhodovat pouze ve věcech, které tvrdí žaloba. Nemají pravomoc měnit žalobu. Ani žalobci nemohou libovolně měnit své důvodné podezření z nějakého trestného činu.

K nápravě vede jednoduchá cesta. Přikázat soudcům, aby respektovali zákony matematiky a hierarchické uspořádání zákona. Aby soudci odvolacích soudů neporušovali Ústavu a každé odvolání věcně rozhodli.

Již ve starověku bylo předepsáno, že soudce nesmí rozhodovat ve věcech, které se týkají jeho samotného, nebo jeho příbuzných. V naší Ústavě je stanovené, že každý soudce musí rozhodovat nestranně. Ale soudci Nejvyššího soudu přisoudili ze státního rozpočtu peníze jiným soudcům, a také sobě. Takové rozhodnutí bylo podjaté.

Soudce může rozhodovat pouze ve věci, která mu byla žalobcem předložená. Jestliže soudce nějakou věc (nebo právo) přisoudí straně A, pak automaticky tuto věc (nebo právo) odebírá straně B. Výrok soudu ke straně žalované je opakem výroku ke straně žalující. Za spravedlivý výrok byl pokládán pouze výrok pravdivý.

Litera Ústavy přikazuje soudcům rozhodovat nestranně a nezávisle. Nezávislost soudce značí, že nikdo, ani soudce nadřazeného soudu, nesmí jeho rozhodnutí ovlivňovat. Soudci nadřazených soudů musí vynést své rozhodnutí. Nemohou „vychovávat“ jiné soudce na úkor občanů. Občana zajímá pouze výsledné rozhodnutí soudu. Neznalost, podjatost, nebo lenost soudců vyšších soudů nesmí být důvodem k tomu, aby byl občan zbaven svého práva na spravedlivé rozhodnutí soudu.

Ještě horší než v trestním řízení je rozhodování ve věcech civilních. Pracovníci Ministerstva spravedlnosti a "občané s právnickým vzděláním" v zákonodárném sboru si zákonné předpisy upravili tak, aby příjem z právních sporů byl neutuchající. Dovolili soudcům, aby si důkazy ze žaloby vybírali podle libosti. "Naléhavý právní zájem" je patrně nejčastějším zdůvodněním rozhodnutí soudu. Že je nesmysl, vynášet rozhodnutí podle soudního pořádku, uzná každý myslící občan.

Spory o smlouvy jsou pro právníky zdrojem zajištěných příjmů. Proto některé přihráli kolegům ve státní správě (ČTÚ, Samosprávy).

Náprava je jednoduchá. Ministr spravedlnosti nebo zákonodárce by měl soudům přikázat, aby se i v civilním řízení vypořádal se všemi předloženými důkazy. Dále soudcům vysvětlit a přikázat, co je termín „Zákon“, podle kterého musí rozhodovat. Třeba takto:

1. Zákon je hierarchické uspořádání:

1.1) všech zákonů přírodních a matematických věd, nejnovějších poznatků věd lékařských a technických,

1.2) Ústava, Listina práv a svobod,

1.3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU),

1.4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

1.5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni nařízení vydávat.

2. Soudce vyššího soudu může rozhodnutí soudu nižšího stupně potvrdit, upravit, nebo vynést své rozhodnutí.

Odstavec 1.1) by vrátil do „Zákona“ tisícileté poznání, že rozhodnutí soudce k oběma stranám sporu musí být pravdivý výrok (důkaz opaku), protože je součástí matematiky.

Odstavec 2. plyne z článku 82. Ústavy: "Rozhodnutí soudce nesmí nikdo ohrožovat." Tudíž odvolací soud má právo rozhodnutí nižšího soudu potvrdit, opravit, nebo vynést své nezávislé rozhodnutí. Tím skončí hra ping-pong v soudních sporech. Každý soud se zodpoví za své rozhodnutí. Počet soudních řízení se scvrkne nejméně na polovinu.

Soudci by časem mohli získat zpět důvěru a úctu, kterou u občanů ztratili. Jejich současná nadutost není na místě.