Můžeme si připomenout divadelní plakáty Alfonse Muchy nebo písničku Jiřího Suchého s textem Pavla Kopty o lepiči plakátů a cirkusu, který hrál dnes naposled.

Není divu, že Pražáci mají plakáty rádi. A zelený Matěj Stropnický, náměstek pražské primátorky pro územní plánování, jim je chce vzít. Vzbudil tím značnou nevoli u lepičů, tedy v dnešním pojetí - u majitelů billboardů.

Žádné protestní akce široké veřejnosti se nekonaly a tak se objevil průzkum veřejného mínění. Podle jeho výsledků se zákazem billboardů nesouhlasí více než 60 procent Pražanů. Mediální zpráva neuvádí, kdo si průzkum objednal a není tedy zřejmé, komu má posloužit.

Podle údajného velkého nesouhlasu veřejnosti by si asi mohli mnout ruce majitelé billboardů, kteří za pronájem reklamních ploch inkasují značné sumy.

Ale z výsledků ankety také vyplývá, že lidem vadí reklamy na každém sloupu. Takže tento naopak fakt podporuje snahu pana náměstka. Ten se pro svůj záměr inspiroval ve francouzském Grenoblu, v němž také vládne levicový ekolog a prosadil, že tohle horské rekreační středisko je vůbec prvním evropským městem, jež zakázalo veškerou venkovní
reklamu.

Z výsledků šetření rovněž vyplývá, že zejména mladí lidé ve věku 18 až 30 let vnímají billboardy jako součást komunikace a zdroj informací. To by platilo pouze v případě, že by tyto billboardy byly opravdu dobře výtvarně i komunikačně připraveny.

To co je v pražských ulicích k vidění, je však amatérismus nejhoršího zrna, takže z daleka jsou viditelné v lepším případě jen ladné křivky lepé děvy. Co propaguje je uvedeno maličkým písmem, takže kolemjdoucí se stejně nic nedoví.

Připouštím, že výjimky potvrzují pravidlo, ale při pohledu z okna vidíme, že jedna vlaštovička jaro nedělá. Jisté je, že téměř čtvrtině dotázaných pak vadí billboardy na domovních fasádách.

Možná, že se ozvou někteří zastánci absolutní svobody a budou kritizovat připravovanou regulaci jako zásah do svobodného podnikání. V této souvislosti si nemohu nevzpomenout na svou nedávnou zkušenost z Los Angeles. Billboardů je mnohem méně než v Praze a na domech ještě míň.

Co je ale důležité – nejsou kolem dálnic a silnic. Respektive jsou, ale pouze u výjezdů a informují o místech, kde se řidičům dostane občerstvení, pohonných hmot a ubytování. Jiné poutače jsem při toulkách po Americe neviděl. Zato v Čechách je to veliký problém už 20 let, který nikdo nechce řešit.

To ovšem neznamená, že v Americe není člověk vystaven reklamě. Třeba v městských autobusech jsou umístěny televizní obrazovky, které cestujícím servírují zprávy z radnice okořeněné silnou dávkou reklam, které přehluší i ty cestující, kteří si hlasitě řeší nejrůznější záležitosti pomocí mobilů. Takové telefonisty mají Praha a Los Angeles společné. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.