Pro cizince všech ras a národů tu nenajdeš českého živáčka. Je to město duchů, kteří se marně prodírají semknutými šiky Japonců.

„Umělkyně“ Kateřina Šedá vydyndala od města 100 000 korun – ne snad pro přeživší obyvatele Krumlova („Ti, co tam ještě zbývají, se ani nezdraví“), ale aby vyrobila katalog, kterým chce prezentovat své řešení na bienále architektury právě v Benátkách.

A jaké je to řešení? Od června do srpna ubytuje v šesti bytech v centru 12 až 15 rodin. Dostanou plat a jejich úkol: třeba se procházet s kočárkem anebo venčit psa! Předstírat, že domorodci ještě úplně nevyhynuli.

Město na bohulibou akci zapůjčí pět bytů připravených k rekonstrukci, jeden byt přihodí Egon Schiele Art Centrum (dřív se tomu po čecháčkovsku nadávalo galerie).

Město se už zřejmě začalo bát, neboť „v Benátkách nebo Barceloně jsou proti turistům demonstrace“. V Krummau demonstrace samozřejmě nehrozí, v holubičím protektorátu se demonstruje pouze proti neposlušnému prezidentovi, ale na kočárku s nějakým tím českým nemluvnětem zrak cizince určitě se zalíbením spočine.

V Čechách jakožijeme, jakočteme, jakomilujeme…

„Zamilované dvojice dostanou divadelní nadílku“ a jakonoviny nám poradí, „kam vyrazit za láskou“…

Dostaneme tipy „jakým dárkem překvapit křehkou polovičku“, jaké si namíchat „romantické drinky“, poučíme se, že „návod na lásku na celý život zní dobrý sex“, prozradí nám, „co čtou čerstvě zamilovaní či manželé“ či jak „skloubit zahraniční angažmá s youtuberstvím“ (pozor, neplést s tuberou) i jak si „vychovat malé pizzaře“, můžeme se „fotit s Metrem plným lásky“…

Zkrátka sdílet všeobecné zblbění.

Byl první máj, byl kšeftů čas, korunou i eurem zaváněl háj…

Chceme v tom vůbec žít?