Vypráví se, že tehdy se v autobuse jedoucím za lepšími zítřky sešli všichni pováleční prezidenti. Tu náhle vůz zastavil, došla nafta. Každý prezident komentoval situaci po svém. Jeden prohlašoval, že má plán, ať se ostatní nebojí. Druhý chtěl, aby si vyhrnuli rukávy a začačali autobus tlačit. Třetí žádal, aby se nejprve hledal viník, který způsobil, že nádrž je prázdná. A další zas že můžou přece jít pěšky, stejně jako šel on se svými vojáky z Buzuluku do Prahy. 

Když přišla řada na Husáka, chvíli mlčel a pak prohlásil: „Seďte klidně na svých místech a tvařte se že jedeme“. 

Ten příběh se asi nikdy neodehrál, ale je velmi podobný tomu, který dnes zažíváme s panem ministrem dopravy Pavlem Dobešem. Média nás den po dni informují, jak nefunguje registr motorových vozidel. Lidé přicházejí na úřady zbytečně, jednou dvakrát i pětkrát. 

A když se náhodou podaří vozidlo zaregistrovat, trvá to nekonečně dlouho. Firma, která registr zaváděla, pracuje i o víkendech, aby vychytala mouchy. Zlí jazykové tvrdí, že to měla udělat před spuštěním registru. A do toho vstupuje jakýsi pán, který vysvětluje, že to není vina softwaru, ale pracovnic, které nebyly předem proškoleny. „Však ony se to naučí,“ končí obhájce dodavatelské firmy. Ministerstvo dopravy se brání, že úkol zdědilo po odstoupivším ministru Vítu Bártovi. A také použije módní zaklínadlo: „Brusel přikázal, že nový registr musí začít fungovat od ledna 2013.“ Na proškolení a kontrolu systému času dost, řeklo by se. 

A v tu chvíli přichází na scénu hlavní aktér, ministr Dobeš. Tvrdí, že všechno postupuje jak má, drobné chyby se průběžně řeší, nic se neděje. Máme být klidní. Ostatně, když některý zákazník dokáže, že přišel k újmě, rozuměj finanční, protože jinou ministr nezná, bude mu proplacena. Víc ponižující to být nemůže. 

Nový registr vozidel prý přišel na 47 milionů korun. Odškodnění poškozených, i když jim výše náhrad bude všemožně krácena, přijde také na velké peníze. Pavel Dobeš to zaplatí. Nikoli ze své kapsy, ale z peněz ministerstva. Avšak to nejsou jen tak něčí peníze, nýbrž naše, daňových poplatníků. Máme právo a hlavně možnost se jich nějak domoci? Třeba donutit konkrétní lidi, aby je vrátili do státní kasy? 

Dobešova spolustranička jak dřív u véčkařů, tak dnes v LIDEM Karolína Peake uznala, že registr kolabuje. Řekla dokonce, že „situace připomíná přírodní katastrofu, a nikoli zavedení nové softwarové aplikace“. Ministr Dobeš by však podle ní odvolán být neměl. Klidně seďte a tvařte se že jedem. 

Kdyby Pavel Dobeš ministroval jen o pár kilometrů na západ, na jih či na sever, určitě by podal demisi. A kdyby ne, odvolal by ho premiér. Jenže… 

Kdyby Dobeš odstoupil, musel by také odstoupit Jaromír Drábek, který se snaží vést Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tam kolabuje už řadu měsíců informační systém za dvě miliardy korun. Sociální dávky potřebným se zpožďují. Ukazuje se však, že potřebnější než chudí jsou ministerští úředníci. Za mimořádnou a výtečnou práci jim Drábek jen v prvé polovině roku rozdal přes osm milionů korun. 

A odejít z vlády by musel i ministr vnitra Jan Kubice, jehož ministerstvo slíbilo k 1. červenci propojit všechny státní úřady informacemi o občanech. To aby nemuseli obíhat desítku míst. Veřejně se neví, kolik tento systém stál peněz, ale ví se, že není moc funkční. Ministr Kubice rozdělil letos do pololetí mezi své podřízené šest a půl milionu korun. 

Co by z vlády zbylo, kdyby se její tři ministři zachovali čestně? Asi by padla. A to premiér Petr Nečas nemůže připustit. Proto se raději řídí heslem soudruha Gustáva Husáka: sedět a tvářit se, že jedeme k lepším zítřkům.

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.