V Československu byla kategorie Národní park uvedena už v zákoně o státní ochraně přírody č. 40/1956 Sb. Nyní jsou podle platného zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) u nás zatím vyhlášeny čtyři národní parky, přičemž pouze jediný z nich byl vyhlášen zákonem, ostatní nařízením vlády, což je dobře, protože nařízení nemůže nijak změnit základní status ochrany garantovaný zákonem. A v tom je také první závažný problém, jelikož všechny zákony kromě ústavních jsou stejně závazné, pokud se dostanou do konfliktu, uplatní se zásada, že užší pravidlo je považováno za výjimku z širšího a tak se uplatní přednostně ("lex specialis derogat generali"). Tudíž v podstatě další duplicitní zákony o jednotlivých národních parcích jsou nadbytečné a vlastně mohou být i z právního hlediska škodlivé, protože do nich mohou být vpašovány pod lobbistickými tlaky místních zájmových a podnikatelských skupin a regionálních politiků jejich různé úzké jednotlivé zájmy na úkor celku a smyslu nejvyšší ochrany přírody a krajiny.

(Krkonošský národní park byl jako náš nejstarší park vyhlášen 17. května 1963 vládním nařízením č. 41/1963, národní park Podyjí jako dosud jediný moravský národní park byl vyhlášen v červenci 1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb. v nejcennějších oblastech bývalé CHKO Podyjí, a nejmladším NP u nás je České Švýcarsko, který byl také proto již vyhlášen zákonem pod č. 161/1999 Sb. dne 1. července 1999 - podle § 15 ZOPK, který stanoví, že národní parky, jejich poslání a bližší podmínky jejich ochrany se vyhlašují zákonem).

Národní park Šumava vznikl v roce 1991 z části území původní Chráněné krajinné oblasti Šumava také podle nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. Účelem jeho vzniku bylo ochránit pestrou mozaiku unikátních rozsáhlých rašelinišť, smrkových i bukových pralesů, horských luk, nespoutaných řek a ledovcových jezer. Jako jeden z největších souvislých komplexů lesa ve střední Evropě je dokonce nazýván i Zeleným srdcem Evropy. Domov zde mají desítky ohrožených druhů rostlin a živočichů, jako jsou rys, los či tetřev. Některé druhy hmyzu se nevyskytují nikde jinde na světě než právě v šumavských rašeliništích (jsou endemické).

Z legislativní úpravy a samotného faktu založení Národního parku Šumava tedy plyne jasný úmysl, aby Šumava nesloužila k těžbě dřeva, nebyla zábavním parkem, turistickým či rekreačním centrem, nýbrž přírodní divočinou, ve které se příroda nerušeně vyvíjí a slouží k jejímu vědeckému poznání a studiu.

Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí. Hospodářské a jiné využití národního parku musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů.

I podle definice zákona o ochraně přírody a krajiny jsou národní parky rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam.

V mezinárodním kontextu se na stránkách samotného národního parku Šumava píše:

"Naplňování kritérií mezinárodních smluv a dohod je mj. nezbytným předpokladem pro úspěšnost snah o vysoké mezinárodní uznání NP, potažmo ČR (zejména formou nezávisle certifikované kvality jak přírodních hodnot, tak úrovně a kvality spravování území NP apod.) na mezinárodní scéně ochrany přírody." Podle mezinárodních měřítek (organizace IUCN) se v národních parcích netěží (ani dřevo), a jde o oblast, která by měla být ponechána převážně přírodním procesům.

Hlavním ustanovením zřizovacích dokumentů všech národních parků je tedy přednost ochrany přírody před všemi ostatními aktivitami, které jsou v chráněném území možné jen tehdy, jsou-li s ochranou přírody v souladu. Takovéto základní vyjádření, které dělá národní park národním parkem, v připravovaném návrhu zákona o Šumavě ovšem chybí. Je to zřejmě záměr.

I přesto, že stínová vědecká rada parku delší dobu předkládala i velmi kompromisní návrhy na uspořádání prvních a druhých zón v národním parku, a několik desítek návrhů na změny v textu zákona, z jejich připomínek nebyla akceptována drtivá většina. Zonace od té doby už prodělala mnoho negativních změn vůči ochraně nejvzácnějších koutů šumavské přírody. 

Aby ochrana šumavské přírody neztrácela smysl, musí být podle vědců alespoň 26 procent rozlohy parku v chráněných prvních zónách. Ovšem současný management národního parku navrhuje nesmyslně označit některé první zóny jako „zásahové". 

Z hlediska ochrany vzácné přírody na Šumavě nelze akceptovat rovněž koridor určený pro lanovou dráhu, který si klestí širokou trasu vzácným lesem Smrčiny na vrchol Hraničníku. Průsek by ohrozil celistvost lesa na Smrčině, byl by vstupem pro vítr i pro kůrovce. 

Dalším nesmyslným tahem má být přenechání třetích zón, které jsou mimo obecní intravilány, obcím. Přitom všude na světě se státy snaží vykupovat pozemky, které jsou předmětem ochrany přírody, včetně jejich nárazníkových zón. Daleko snáz se na nich udržuje ochranářský management než na územích s roztříštěnou držbou. Jen na Šumavě se potichu chystá jejich divoký rozprodej pro developerské sny.

Klíčová je otázka, co vlastně na Šumavě chceme. Má to být národní park podle mezinárodních pravidel nebo zábavný národní park, kde si bude každý dělat, co chce? IUCN má jasná pravidla: národní park je chráněné území II. kategorie, ve kterém je zhruba 70 procent rozlohy ponecháno přírodě. Zbývajících 30 procent má sloužit jiným účelům. Nikoliv hospodářským, ale takovým, které přímo souvisí s posláním národního parku a doplňují jeho funkci. Dosažení takového výhledového stavu má zajistit zonace parku. Ani podle jednoho ze současných návrhů parametrů národního parku dle kritérií IUCN Šumava nedosáhne, ani ve výhledu. Zůstane viset na úrovni kategorie V., což je chráněná krajinná oblast.

Současné vedení MŽP (potažmo Správy NP Šumava) by tedy mělo konečně přiznat své pravé úmysly. Diskutovat o budoucnosti Šumavy by měli především ti, kterým jde skutečně o zachování národního parku (tedy vědci, odborníci a ochránci přírody), rozhodně ne ti, kterým jde o tunelování přírody na Šumavě za účelem svých sobeckých ekonomických zájmů. Zůstane-li návrh zákona bez zmíněných připomínek Stínové vědecké rady, stane se legislativním nástrojem, který otevře dveře přímému tunelování a postupnému zničení vzácné a cenné přírody nynějšího národního parku Šumava. Z něj časem zbude jen smutné torzo.

Poznámky:

Šumava spolu s Bavorským lesem jsou největším lesním územím střední Evropy. Přestože jde o území již dlouhou dobu obhospodařované, vyskytuje se tam na značné rozloze původní lesní a rašelinné ekosystémy, které nebyly změněny lidskou činností. Je tam i značná rozloha lesů, které jsou první generací po původním pralese. Potenciál obnovy přirozeného nebo alespoň přírodě blízkého stavu lesů je tedy mnohem větší než tam, kde jde například o čtvrtou generaci smrkových monokultur. Kombinace lesů a rozlehlých rašelinišť je na Šumavě specifická. Nachází se tam unikátní biotopy, které se v jiných pohořích střední Evropy nevyskytují vůbec, nebo v jen omezené míře. Ve specifických přírodních podmínkách Šumavy žije celá řada vzácných a chráněných rostlin a živočichů. Šumava je prostě území, které si zaslouží soustředěnou ochranu a péči. Má také obrovský potenciál pro studium přírodních jevů a procesů, pro vzdělávání široké veřejnosti, pro rekreaci. To všechno je možné zajistit v rámci národního parku, chráněného území kategorie II. dle klasifikace IUCN.

Dvaadvacetičlenná Stínová vědecká rada reprezentuje celou vědeckou obec ze tří ústavů Akademie věd ČR, z přírodovědeckých fakult v Praze, Brně a Liberci a osmi odborných společností.

Vymyslet a pustit do světa výmysl typu „kalamita tisíciletí", jako se stalo nedávno na Šumavě, to dovede opravdu jen „génius". Je ale zřejmé, že takové nesmysly se v ČR tolerují. (profesor Josef Fanta)

Dále čtěte:
Ministr Chalupa: Další konání kulatého stolu o budoucnosti NP Šumava nemá smysl
Žaloba kvůli kůrovci? Aktivisté chtějí omluvu za policejní zásahy