V úterý ministr vnitra s velkým zadostiučiněním zrušil rozhodnutí o propuštění Petra Lessyho ze služebního poměru a vyhlásil to na tiskové konferenci dychtivým posluchačům. Značná část veřejnosti, vycházející z informací, které jí, jak ministr, tak i účastník řízení, předkládají, musela pochválit ministra, jak principiálně se postavil ke schylující se nezákonné situaci, v níž by se Lessy ocitl. Nelze se divit, když se veřejnosti předloží pouze pravdy půl.

Polopravda první – Lessy byl pravomocně očištěn.

Petr Lessy očištěn byl i nebyl. Očištěn byl ve smyslu trestněprávním, protože nebyl odsouzen ani potrestán z důvodu nepřípustnosti dvojího stíhání (před zahájením trestního stíhání bylo vedeno kázeňské řízení, jež bylo pro nedostatek důkazů zastaveno). Očištěn nebyl v tom smyslu, že se soud nevyjádřil k tomu, zda jeho jednání mělo znaky trestného činu, které byly důvodem jeho propuštění ze služebního poměru. Možná se to zdá nelogické, ale judikatura správních soudů striktně odlišuje. K uvedenému stavu se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 21. září 2007 č. j. 4 As 58/2006 – 98 takto: „Správní orgán sice nemusí vyčkat rozhodnutí o tom, zda bude jednání policisty shledáno přestupkem či trestným činem (to by mohlo vést k marnému uplynutí krátké zákonem stanovené lhůty pro propuštění ze služebního poměru), ale nepochybně musí zjistit skutečný stav věci a pouze na základě skutečného stavu věci může policistu propustit ze služebního poměru. V takovém případě není podstatné, zda bude později rozhodnuto, že jednání policisty současně nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu nebo přestupku.

Polopravda druhá – mé rozhodnutí trvalo poněkud déle.

Rozhodnutí trvalo déle i netrvalo déle. Zákon o služebním poměru nestanoví pro vydání rozhodnutí v přezkumném řízení žádnou lhůtu. Podle analogie zákona o služebním poměru (analogie legis) lze dospět k použitelnosti lhůty stanovené pro odvolání proti rozhodnutí. Ta je vyjádřena tak, že má být rozhodnutí bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů. I kdyby byla použita lhůta pro rozhodnutí na základě vzdálenější analogie správního řádu (analogie iuris), nebyl by závěr jiný - pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba

a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,

b) nutná k provedení dožádání, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

Má praxe získaná za posledního téměř čtvrt století v poradních orgánech ministrů tří různých rezortů a tří ředitelů různých bezpečnostních sborů, mě opravňuje říci, že lhůta nevýznamně překračující 30 dnů, je spíše ojedinělá. Zpravidla trvá rozhodování déle. Např. podle advokátní kanceláře, s níž spolupracuje odborový svaz policie, nebylo dosud ministrem rozhodnuto o podnětu ze srpna tohoto roku.

Polopravda třetí – podle Městského soudu v Praze, který zastavil trestní řízení, nemělo být trestní řízení vůbec zahajováno, a proto nemělo být vydáno ani rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru.

Soud něco řekl, ale něco neřekl. Soud řekl, že trestní stíhání nemělo být zahajováno, protože by došlo k dvojímu stíhání, ale neřekl, že nemělo být vydáno rozhodnutí o propuštění. Naopak soud v této věci uvedl: „Mimo to nelze opominout i ten fakt, že zejména rozhodnutím o skončení služebního poměru, resp. ve věcech služebního poměru, které má jinak obdobné náležitosti a atributy jako rozhodnutí ve věcech kázeňského řízení, byl obžalovaný svým způsobem zjevně bezprostředně postižen přinejmenším ve svých důsledcích a dopadech /osobních, personálních, finančních/ obdobným způsobem, jako by mu byl např. v trestním řízení uložen trest zákazu činnosti, případně trest ztráty vojenské hodnosti či s ohledem na vedlejší dopady zejména rozhodnutí ve věcech služebních právě tohoto druhu, respektive vzhledem k použití právě těch zákonných ustanovení v tomto rozhodnutí citovaných, případně i trest peněžitý.“. Jak vidno, ani slovo o nezákonnosti rozhodnutí o propuštění.

Polopravda čtvrtá – Petr Tomek vloni řekl, že pokud bude trestní řízení proti Lessymu zastaveno, musí být jeho propuštění zrušeno.

Tomek to skutečně řekl, ale v kontextu diskuze o zastavení řízení z důvodu, že se skutek, pro něž se vede trestní řízení, nestal, nebo jej nespáchal obviněný. Ani jeden z důvodů nebyl ve vztahu k Lessymu použit. V té době ani Tomek, a nepochybně ani Lessy, netušili, že by soud řízení zastavil pro porušení zásady ne bis in idem. Tomek tedy názor nezměnil, jak naznačil ministr. A aby při studiu mých knih nebo dalších publikací nedošlo k nedorozumění. Nikdy jsem se netajil tím, že považuji ustanovení § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru za velmi diskutabilní, ale ze zcela jiných důvodů.

V této souvislosti jsem nucen se vyjádřit k mým předchozím veřejným vystoupením. Mí kolegové z poradní komise jsou v podezření, že mi poskytli posudek Jana Bárty. Jsem sice členem poradní komise ministra, ale nebyl jsem členem senátu, který připravoval stanovisko k Lessymu. Bylo by ode mě velmi neprofesionální, pokud bych posudek vůbec od členů senátu v průběhu řízení vyžadoval. Bylo by to také velmi „nefér“ k mým kolegům. Jistě by jim to bylo oprávněně vytknuto. Nebylo mi posudku ani třeba. Sdělovací prostředky, které zpočátku bez pochybností vyjadřovali ministrovu jistotu o nezákonnosti propuštění Lessyho, citovali z posudku snad ještě dříve, než jej měl k dispozici senát poradní komise. Kdo měl asi zájem na tom, aby se pasáže, které byly představovány jako důkaz o ministrově pravdě, sdělovacím prostředkům poskytl, nechť si čtenář domyslí sám. Hysterie okolo posudku jen vyvolává další pochybnosti o regulérnosti celého procesu.

Polopravda pátá – dvojvládí je třeba řešit stejně jako dvojvládí na státním zastupitelství, kde se do funkce vrátil ten, kdo byl odvolán.

To se skutečně stalo, ale státní zástupci nejsou ve služebním poměru, proto tak prostě postupovat nelze.

 Nepravda první – soud řekl, že Lessy byl propuštěn v rozporu se zákonem.

Trestní soud toto nejen nekonstatoval, ale ani konstatovat nemohl. Žalobu Lessyho na rozhodnutí o propuštění projednává soud správní. Soud, který by toto mohl ve vztahu k Lessymu konstatovat, tedy soud správní, již tuto šanci mít nebude. Žaloba Lessyho na rozhodnutí o propuštění již projednána nebude, neboť ji nepochybně stáhne.

Nepravda druhá – je nepřijatelné vyslyšet stanovisko poradní komise, aby bylo s rozhodnutím vyčkáno do rozhodnutí správního soudu, protože bychom čekali další dva nebo tři měsíce.

V jiných případech bylo doporučení poradní komise vyslyšeno. Pokud je známo, že příslušník, který dal podnět k přezkoumání, podal i soudní žalobu, ministr podnětu nevyhoví. Podle sdělení citované advokátní kanceláře v rozhodnutí KM-91-8/2013 ze dne 22. 11. 2013 (rozhodnuto po 4 měsících) ministr uvedl: „Ujišťuji Vás, vážený pane doktore, že pravomocný rozsudek příslušného soudu bude služebním funkcionářem respektován.“. Zbývá jen dodat, že se jedná také o propuštění, ale tentokrát nikoli plukovníka, ale nadpraporčíka. A čekat na soud, bude-li čekat tak dlouho, jako Lessy, bude nejméně další rok. Musím však přiznat, že návrat tohoto příslušníka skutečně nemůže destabilizovat policii.

Vzhledem k výše uvedenému nemůže nevzbudit obavy prohlášení ministra ve vztahu k řízení o zrušení rozhodnutí o ustanovení Martina Červíčka na služební místo: „Budu postupovat podle zákona, tak jako doposud". Ministr se již nechal slyšet, že pokud by ve správním řízení překročil lhůty dané zákonem, sám by se vystavoval postihu za zanedbání povinnosti. Nevím, jak ve správním řízení, ale v řízení ve věcech služebního poměru ještě nebyl za porušení lhůt potrestán ani vedoucí oddělení, a to už se v bezpečnostních sborech pohybuji téměř 40 let.  Jeho obava je nejen dojemná, ale i úsměvná. Jak by takové potrestání ministra za porušení lhůt mělo vypadat, není jasné ani odborníkovi. S přihlédnutím ke dvěma shora uvedeným případům, kdy bylo rozhodnutí vydáno po 4 měsících (a to je zcela běžné), se navíc jedná o obavu zjevně opožděnou.

Nepřísluší mi vyjadřovat se k motivaci rychlého rozhodování ve věci policejního prezidenta naznačené vysokými, nepochybně velmi dobře zasvěcenými, policejními funkcionáři, neboť věc posuzuji z čistě právního hlediska, ale i tak je jevů nadmíru neobvyklých v Právním postupu při řešení této kauzy znepokojivě mnoho.