Drtivá většina zemí svobodného světa ozbrojenou akci USA přivítala. Rusko a Írán ji samozřejmě označilo za agresi vůči suverénnímu státu.

Vemte si Babiše

Před týdnem jsem náhodně hovořil v maďarském Mosonmagyarováru se dvěma absolventkami Vysoké školy ekonomické z Bratislavy. Byly to dámy ve středních letech.

Řeč přišla nejdříve na našeho ministra financí Andreje Babiše, o kterém obě shodně řekly, že nám ho závidí a že by si přály, aby byl ministrem financí u nich na Slovensku.

Řekl jsem jim, že bych si také hodně přál, aby pan Babiš byl správcem státní pokladny v Bratislavě, a ne u nás.    

PSALI JSME: Jaderné šílenství, způsob, jak severokorejský diktátor Kim Čong – un bojuje o přežití

Pak se řeč stočila na „zločiny“ Spojených států amerických a zároveň na „mírovou“ politiku dnešního Putinova Ruska. Ta radikálnější z nich zmínila kromě jiného rovněž válku v Koreji z období 50. let.

Snažil jsem se jí vysvětlit, že tehdejší zásah USA pod vlajkou OSN zachránil aspoň část Koreje před hrůznou totalitou, která na severu země již celých 70 let neskutečným způsobem terorizuje vlastní národ.

V jižní části poloostrova se naopak po obdobích vojenských diktatur rozvinula moderní a ekonomicky prosperující demokratická společnost.  Tyto mé argumenty neměly ale úspěch.

Večeře za útoku

Ve stejnou dobu, kdy na vojenskou základnu Šajrát dopadaly americké rakety Tomahawk, pobýval v USA na oficiální návštěvě prezident ČLR Si Ťin-pching. Jak známo, lidová Čína je v podstatě jediným spojencem KLDR, která ohrožuje sousední země zbraněmi hromadného ničení.

Prezident Trump si nemohl pro svůj vojenský zákrok v Sýrii vybrat lepší okamžik. Zničením základny v Šajrátu nekompromisně ztrestal syrského samovládce a oblíbence Moskvy Asada a zároveň v přítomnosti čínského prezidenta jakoby varoval severokorejského diktátora Kim Čong-una před dalšími provokacemi.

V době amerického útoku snad dokonce probíhala slavnostní večeře prezidentů obou velmocí. Více než příznačné.

Psáno pro HlidaciPes.org, Ústav nezávislé žurnalistiky.