Horší to je s tímto tvrzením v článku: „Zákon se má navíc podle návrhu ministerstva vztahovat i na ,daňové nerezidenty´, kteří ale platí daně z příjmů získaných v Česku, aby nebylo možné se vyhnout prověrce účelovým přestěhováním za hranice.“ To je blábol a to hned v několika směrech.

Česko nezná tzv. federální daň jako USA, což znamená, že státní příslušníci USA platí ze svých příjmů daň Spojeným státům, ať bydlí, jsou výdělečně činní a daní kdekoliv na světě. Federální daň nemusejí platit, pokud jsou vysláni do ciziny vládou USA a jejími organizacemi. V Evropě nic obdobného neexistuje, zde rozhoduje bydliště dotyčného. Pokud se v nějakém státě zdržuje alespoň 184 dní v kalendářním roce, platí daně tam. Státní příslušnost nerozhoduje. Pokud mají bydliště v ČR a současně se v ČR zdržují po alespoň 184 dní v roce, může je český finanční úřad nebo ředitelství prověřovat až do aleluja. V opačném případě není ČR do jeho příjmů pranic. Gérard Depardieu kvůli tomu neunikl francouzskému bernímu úřadu navzdory svému ruskému občanství.

Podle mezinárodních smluv a zábraně dvojího zdanění, které má ČR (ČSSR) uzavřeny s většinou evropských států se daní jen některé příjmy ve státě jejich vzniku, jiné tam, kde má dotyčný daňovou povinnost. Překládání daňového domicilu českých kmotrů a lépe vydělávajících do Monte Carla svědčí o tom, že tam daní příjmy z ČR podstatně nižší sazbou.

Zpět k Ministerstvu financí ČR. Návrh nového zákona je jen ukázka české ministerské hlouposti. Nový zákon sice podchytí jachty a nemovitosti, které nemohly být pořízeny ze zdaněného zisku nebo základního majetku právnických osob, ale většina příjmů fyzické osoby přesunuvší se kvůli daním do ciziny mu opět uniknou. Přesněji řečeno, všechny osoby, které se přestěhují do zemí, s nimiž má ČR smlouvy o zábraně dvojího zdanění. Mezinárodní smlouvy lze jen obtížně a bez ekonomických dopadů rušit, takže jedinou nadějí MF ČR pak zůstává, že se jim podaří dokázat, že se v onom státě dotyčný zdržoval méně než 184 dní v roce. To již před téměř dvěma desetiletími svedl německý berňák u jednoho německého tenisty v Monte Carlu – sledoval po celý rok měsíční účty v jeho tamní vile za telefony, elektrický proud, plyn a podobně a srovnával s jeho pohyby po světě. Podařilo se jim tak dokázat, že se alespoň 184 dní v Monte Carlu nezdržoval.