Jelikož je moje němčina značně omezená, je taková i naše konverzace. Hovoříme o běžných záležitostech, když tu kamarád zvážní a zcela nečekaně se zeptá: „Hast du Angst?“ Zda mám strach? „Z čeho?“ ptám se. „No prostě strach!“

Strach? Nechávám sebou rychle a intenzivně to zvláštní slovo proběhnout. Nic ve mně nevyvolává.

„Strach nemám,“ povídám, „spíše bych řekl, že mám starosti, obavy.“ Obavy například z toho, že jsem své staré, osamocené osmdesátileté mamince zbyl jako jediný syn, řeholník, žijící od ní tři sta padesát kilometrů daleko, a že nevím, co bude, až se o sebe nebude moci sama postarat. „Já nic nemám, jen počítač, kytaru, nějaké knihy, cédéčka a oblečení,“ říkám, „no a Pána Boha,“ ještě dodávám. „Čeho bych se měl bát? Muslimů? Nebo smrti?“ Je fakt, že nemám rodinu, dům, byt, ani žádné úspory.

„Já se nejvíce bojím toho, že ztratím všechno, co mám,“ povídá on, „čím více máš, tím více se bojíš.“

Je-li tomu tak, pak tomu snad trochu rozumím. Ježíš jednou pronesl velmi moudrá slova: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Je to jako byste chtěli jít doleva a zároveň doprava. Můj kamarád jistě neslouží mamonu, je to prostě velkorysý a pracovitý člověk, a ani já nechci věci dělat zadarmo, jsem rád, když dostanu zaplaceno, a peníze mi většinou slouží k tomu, abych je mohl rozdávat. Jenže v tom všem je skryta ona sázka do loterie – jak říkají Italové – la posta in gioco. Ježíš to říká i jinak: „Hledejte nejprve Boží království a ostatní vám bude přidáno.“ Jistě tím nechce říct „o nic se nesnažit“, nýbrž „na co vsadit“, upozornit na ten věčný boj mezi hmotou a spiritualitou, mezi tělem a duší, jak to zpíval Jaroslav Hutka.

Jsem přesvědčen, že i v té naší, byť z mé strany německy neumělé konverzaci, zazněl hlavní problém naší civilizace a všech jejích konfliktů.

Ladislav Heryán
Salesián, teolog, pedagog

Psáno pro Institut pro křesťansko-demokratickou politiku.