Časem se neodvratně pomalu rozhoří, pokud se vláda bude chovat pasivně a nechá střechu doutnat dál. Nebo se střecha rozhoří okamžitě a hned velikým plamenem, jestli se vláda zachová sice aktivně, ale zvolí naprosto chybné a tím ve výsledku kontraproduktivní recepty, které zafungují, jako kdyby střechu rovnou polila benzínem.

Náš pan premiér se sice nedávno postavil vůči cenami energií znepokojeným občanům drze, pohrdlivě, hloupě a blazeovaně, jako kdyby na problém kašlal a nám tedy hrozil scénář postupného vznícení. Jenže další výroky jeho garnitury vypovídají spíš o tom, že splašená a vylekaná vláda chce honem konat, sahá však po těch nejhloupějších nápadech, jaké ve veřejnosti létají. Takže hořet asi začne rychle a pořádně.

Ano, vláda se podle všeho přeci jen probudila, zjistila, že v zemi panuje drahota a že zdivočelé ceny energií mohou brzy získat velmi zásadní společenský a politický destruktivní potenciál. Takže už i tahle vláda pochopila, že je třeba okamžitě konat. Jenomže aby její konání mělo nějaký podstatný kladný dopad, musí vycházet ze správného pojmenování příčin současné cenové krize. Ale nic nenasvědčuje tomu, že ke správnému pojmenování vláda došla.

Vláda říká, že za rostoucími cenami energie je válka na Ukrajině. Spoléhá na naši krátkou paměť. Ale my si přece pamatujeme, že růst cen a krachy energetických distributorů začal dominovým efektem už loni. A dále: copak u nás je výroba elektřiny tolik závislá na ceně dovážených surovin? Zatím tolik není. Z plynu se u nás vyrábí asi devět procent proudu. Skoro čtyřicet procent elektřiny vyrábíme z našeho hnědého uhlí. Víc než třetinu vyrábíme v našich jaderných elektrárnách.

Pokud by vláda myslela vážně svá slova o tom, že ta energetickou drahotou stojí válka, musela by nabízet jediné řešení: maximálně napomoci co nejrychlejšímu ukončení bojů a nastolení míru. A ukončení sankcí. Ale to vláda nechystá, takže ani ona v tomto ohledu nevěří vlastním slovům. Vláda totiž navrhuje regulaci marží a cenové stropy. Takže za pravou příčinu drahoty považuje nedostatečné konkurenční prostředí na trhu s energiemi a nenasytnost distribučních firem. A copak to jsou věci, které platí až dnes? Před lety platily také a žádná cenová exploze se nekonala. Tedy opět nepravda.

Tak co se za poslední roky změnilo? Zásadně akcelerovala zběsilá politika EU v boji proti podnebí. Omezení počtu vydávaných emisních povolenek vyvolalo jejich raketový – trojnásobný - růst, což si ostatně zelení radikálové přáli. Zvýšily se poplatky na tzv. obnovitelné zdroje. A vlády zemí EU hromadně přikročily k sebevražednému omezení dosavadních fungujících zdrojů energie. Tady je příčina drahoty, jen tady leží řešení.

Co je tedy nutno udělat? Přiznat, že za zběsilým růstem cen energií může nesmyslný boj s podnebím. A následně podle toho konat:

• Zrušit poplatky na „obnovitelné“ zdroje a zrušit dotace na neefektivní solární a větrné kapacity.
• Zrušit politiku zavírání tepláren a elektráren na uhlí a tam, kde to jde, obnovit provoz zavřených. Znovuzahájit proces rekonstrukce, repase a remodernizace domácích uhelných energetických kapacit.
• Zrušit těžební limity a znovuotevřít uhelné doly nebo aspoň učinit první kroky tímto směrem.
• Vypovědět účast ČR na programu emisních povolenek.

Jen to jsou řešení mířící k pravé příčině energetické drahoty. Chce to ale odvahu a přestat si lhát. Vládou navrhovaná administrativní opatření ke zlepšení nepovedou. Regulace cen vždy a všude vedla k omezení nabídky. Není povinné nevýhodně prodávat. Elektřina bude levnější, akorát že nebude k dostání a bude se spotřebitelům vypínat. Zastropování cen energií povede jen a jen k blackoutům a k energii na příděl, k regulované spotřebě a k poruchám dodávek.

A nakonec si povězme, kdo je tady cizí agent a kdo naopak kope za domácí zájmy, za zájmy českých spotřebitelů a českých firem. Byl agentem ropných a plynových exportérů ten, kdo bojoval proti zvýhodňování solární a větrné energie? Byl jejich podporovatelem ten, kdo kritizoval umělou podporu elektromobility? Byl snad jejich fanouškem ten, kdo hájil využívání domácích efektivních zdrojů? Byl jejich spojencem ten, kdo podporoval dostavbu jaderných bloků? Nebo byl ruským agentem spíše ten, kdo nám vnutil účast na šíleném Green Dealu, v jehož důsledku se domácí zdroje vyřazují, zdražují a nespolehlivost větrných a slunečních zdrojů se nahrazuje dovozem sibiřského plynu?

Nebyl ruským agentem spíše ten, kdo oddaloval rozšíření Dukovan a Temelína? Nebyl agentem arabských šejků a ruských oligarchů ten, kdo pod záminkou ochrany životních prostředí nechal zničit celý systém uhelných tepláren a teplovodů z elektráren a výrobu tepla pro města učinil závislou na dovozovém plynu a mazutu?

Svého času se pravý Evropan poznal podle toho, že chtěl do Evropy masově dovážet miliony Afričanů a Arabů. A kdo chtěl Evropu více evropskou, ten byl prý protievropský. Nyní se bojovník s režimy, které kontrolují roury na plyn a ropu, pozná podle toho, že podporuje demontáž domácích kapacit a posiluje závislost na importu, kdo tlačí na destrukci fungujících zdrojů, na jejich zatížení dodatečnými administrativními náklady a prosazuje energetický mix extrémně zranitelný a citlivý na výkyvy nejen počasí, ale i dostupnosti dováženého plynu a ropy. A pomahač těchto režimů se prý pozná podle toho, že naopak bojuje proti sebevražedné likvidaci vlastních domácích zdrojů energie.

Není to na hlavu postavené?

(psáno pro neviditelnypes.cz, převzato z webových stránek Institutu Václava Klause)