Můžeme otázku pochopit ve smyslu, jestli i v dalších zemích mohou pod vlivem Řecka zásadně posílit protestní a protibruselské, popřípadě krajně levicové strany. Ano, to mohou. A někde mohou i vyhrát. Analýza, do jaké míry k tomu dojde pod vlivem dosavadní krize evropské integrace (tedy zda to budou řečtí sourozenci ze stejné bruselské matky) nebo přímo pod vlivem úspěchu Syrizy (tedy zda to budou řecké děti), bude dost obtížná, oba vlivy nelze od sebe odseparovat.

Ale řecký precedens fungovat může, zvláště když budou řečtí vyjednavači v prvních měsících úspěšní. Praktický dopad na evropskou politiku bude ale daleko menší, než se leckdo těší, nebo bojí. Až tyto protestní strany převezmou zodpovědnost a až se stanou terčem tlaku a uplácení od euroelit, zjistíme, že se předvolební rétorika nakonec nebude jíst tak horká, jakou ji dnes slyšíme.

Otázku můžeme pochopit ale i tak, zda výsledek řeckých voleb může dominovým efektem skácet euro, vést k útěku několika zemí z eurozóny a nakonec k pádu celého projektu nebo k jeho zredukování na tvrdé jádro vzájemně kompatibilních šesti, sedmi ekonomik. Zde soudím, že k tomuto dominovému efektu nedojde. Na jeho počátku by musel být dnes často zmiňovaný grexit. A ten se nestane.

Proč si to myslím? Euro je politickým projektem. Byl od počátku nástrojem k protlačení politické unie, tedy vyššího stupně unifikace a centralizace EU. Jeho architekti a podporovatelé ho proto nikdy nebudou hodnotit jen a dokonce ani především podle ekonomických kritérií. Zdá se vám euro jako neúspěšný projekt? Pak jej mylně chápete jako projekt ekonomický. Ve skutečnosti je projektem úspěšným, protože slouží k tomu, k čemu sloužit měl: centralizaci moci.

V tomto smyslu ho žádná krize neohrožuje, nýbrž posiluje, protože je záminkou k dalšímu utažení šroubů. Ano, kancléřka Merkelová a další vládci EU budou pro své domácí publikum adresovat Řecku různá ultimáta, ale nikdy je nesplní. Moc něco stojí, ať už investujete do válek nebo do uplácení kverulujících vazalů. Vítězové řeckých voleb v mnohém ustoupí a tam, kde jim to tlak veřejnosti nedovolí, zafunguje eurounijní (hlavně německý) měšec. Grexit nelze připustit, už proto, že by byl pro Řecko úspěšný.

Takže si myslím, že z řeckého mraku moc pršet nebude. Ale buďme rádi za tu novou vlnu debaty o euru a evropské integraci, kterou řecké volby přinesly.

Psáno pro Newsletter IVK