Není možné otevřít jediné noviny, kouknout na titulní stránku časopisu, zalistovat bulvárem nebo se podívat na zpravodajství nějakého serveru. Všude samý Fajt a důsledky jeho defraudační aféry.  Že to není pravda? Že jste žádné takové titulky nikde neviděli? No právě.

Přesně takhle by ty titulky totiž zcela jistě vypadaly pouze v případě, pokud by ředitel Fajt nepatřil do oné chráněné kulturně mediální partičky. Média nesypou denní přívaly podrobností o hospodaření s veřejnými prostředky v Národní galerii pod Fajtovým vedením, nehrnou na nás další díly seriálu o jeho finančních kontroverzích v jiných jeho dřívějších funcích, detaily o jeho majetku či soukromí, o politických či lobbistických vazbách. Nic, jedno velké nic.

Sledujeme horečná jednání o budoucnosti vlády, jedno ostré prohlášení střídá druhé, ale už se nějak nikdo neptá, proč to všechno vzniklo. Vzniklo to odvoláním ředitele Fajta kvůli závažným zjištěním ministra kultury o čachrech v Národní galerii. Ale Fajt má krytí, patří do té správné party, a tak se média tváří, že vládní krize je tu nějak sama od sebe, podstatné jsou na ní jen denní tanečky politiků kolem mikrofonů, ale sama příčina toho všeho, ta nikoho nezajímá, na tu si nikdo nevzpomene. Natož aby nazval současné politické turbulence jediným možným titulkem: Případ Fajt.

Ladislav Jakl

Psáno pro Institut Václava Klause.