Nejzásadnějším nástrojem médií k přetváření veřejného mínění je „nastolování agendy“. Manipulátorům dávno nejde jen o vnucování své interpretace různých dějů, o manipulaci například formou vsouvání normativních postojů do zdánlivě deskriptivních žánrů. Jde jim o selekci témat, kterými bude žít veřejná diskuse. O selekci a dosazování.

Nejzjevněji praxi nastolování agendy provádí Václav Moravec, když začíná svůj pořad natvrdo: O jakých tématech se po tomto pořadu bude mluvit? Já vám určím nejen to, jak některé věci máte vidět, ale vůbec už to, o čem se budete bavit. Tato praxe je u nás jednoduchá a levná, protože média od sebe opisují a nastolená témata slepě přejímají.

"Skandály" v katolické církvi

Příklady z minula: sexuální skandály v katolické církvi. Přišli s tím dva redaktoři jedné velké světové agentury. Vytáhli desítky let staré kauzy a udělaly z nich aktuální téma. Všechna média se toho chopila a vytvořila atmosféru dojmu, že jde opravdu o současný problém. A ihned militantně nastolila otázku: proč se papež neomluví? Smysl této otázky není v tom, proč se papež neomluví za hrozné hříchy členů své církve v minulosti, ale proč s námi nehraje naši hru, proč se neomluví zrovna dnes, když my jsme se přece rozhodli o tom právě dnes mluvit.

Návštěva starosty na Severním Kypru

Kauza ze současnosti: návštěva starosty na Severním Kypru. Uzavřel tam snad nezákonně nějaké závazky? Je doloženo, že se za někoho vydával? Je severní Kypr prašivý jen proto, že jeho obyvatele hlídá armáda našeho spojence v NATO Turecka? Je tam horší režim, než různými komunisty ovládaný jih, který jeho vláda přivedla až k bankrotu? Na to se nikdo neptal. Za vším stál jeden jediný zastupitel městské části za stranu Zelených, který si chtěl se starostou vyřídit politické účty. A největší média začala jeho banalitu hrát jako skandál století několik dnů.

Rusnok a Mandela

Nebo mediální šlágr nedávných dnů „Rusnok a Mandela“. Běžná mluva chlapů v kamarádském prostředí, pouze odposlechnuta a rozšířena. Obsahově nic divného, jen obavy z předlouhé cesty jen kvůli dvouhodinové show. Byl snad jihoafrický premiér na Havlově pohřbu?

Jako čtenáři se vždy ptejme: proč mi říkají zrovna tohle, proč zrovna takhle, proč právě teď? Protože nic v médiích není samozřejmé.

Přesto z Rusnokových slov vzešel skandál pro české svatoušky. Řekl snad, že Mandela byl celoživotní zapálený komunista a že jeho strana ANC byla stranou komunistů? Ne. A mohl by. Řekl snad, že měl teroristickou minulost? Ne, a mohl by. Řekl snad, že jeho manželka Winnie měla kriminální minulost? Neřekl, a mohl by. Obsahově neřekl nic hrozného, tak se udělal skandál z jeho familiární přisprostlé mluvy.  Ale ruku na srdce, mluví ti okřikovači v soukromí jinak?

I zde šlo od začátku o jeden jediný zdroj, následovala ale stádní ochota médií tuto uměle nastolenou agendu uchopit jako hlavní událost. Je třeba také připomenout, že metoda nastolování agendy nemá smysl pouze v tom, že lidem podstrkuje témata odpovídající zájmům nastolovačů, ale i v tom, že uměle nastolená a veřejnosti vnucená témata vytlačují témata jiná, skutečná, ale komusi vadící.

Témata skutečná, ale komusi vadící

Na dosazená témata naskakují i ti autoři a čtenáři, kteří si o tématu jsou schopni udělat svůj úsudek, ale tvoří ho již na půdoryse, který jim byl podsunut. Mnoho lidé včetně samostatně působících publicistů chrlí desítky textů, o nichž jsou autoři přesvědčeni, že jsou to texty zcela originální a nezávislé. Neuvědomují si ale, že jen plní úkol napsat slohovou práci na námět zadaný nastolovači agendy.

Před třemi lety jsem se účastnil televizní debaty na téma umělého nastolování agendy. Oponoval mi jeden manažer České televize, že tu máme přece internet, blogosféru, nezávislá média, a tam lze nastolit téma libovolné. Tehdy jsem se k reakci nedostal, ale udělal jsem si dvakrát svou statistiku blogů. V jednom případě 60, ve druhém dokonce 80 procent „nezávislých“ bloggerů si zvolilo téma, určené předtím redakcí jako jedno z hlavních. Je potom úplně lhostejné, že na tato témata mají mnozí autoři svůj vlastní názor. Už jen jejich uchopením hrají cizí hru.

Hledejme témata v samotném životě

Co s tím? Jak se máme s tímto fenoménem potýkat? Jako autoři se nespokojme se zdánlivě samozřejmými tématy a jako čtenáři je nikdy nepovažujme za samozřejmý prvoplánový odraz samozřejmé reality. Hledejme témata v samotném životě, ne ve včerejších novinách. A když už čerpáme z médií, nacházejme v nich témata zasunutá, opomenutá.

A jako čtenáři (nebo televizní diváci) se vždy ptejme: proč mi říkají zrovna tohle, proč zrovna takhle, proč právě teď? Protože nic v médiích není samozřejmé. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.