Budou prezidentské volby. U nás. Zítra. Určitě jste o tom už slyšeli. Člověk by řekl, že se v takových volbách utkají představitelé základních ideových, myšlenkových a světonázorových proudů. Místo toho se utkávají sponzoři marketingových modelů. Už to, že ani jedna z pěti vládních stran nepostavila svého kandidáta, je charakteristické. O politiku tu tedy nejde. Spíš o nějakou televizní soutěž ve stylu Superstar.

Ale zajímavá témata lze najít v kampani i tak. V tisku se dnes objevila anketa, jejíž součástí je otázka, kolik že to existuje pohlaví. Už to, že takovou otázku je třeba klást dospělým lidem, je nejlepší ukázkou hloubky progresivní bažiny, do které se noříme.

Jeden z kandidátů mudruje o tom, že u některých jedinců biologicky nelze jasně určit, jakého je pohlaví. No, existují různé rarity. Někteří jedinci v sobě nosí pozůstatky svého nevyvinutého dvojčete. Téměř všichni ostatní kandidáti předpisově korektně odpovídají, že pohlaví jsou sice dvě, ale že gender je něco jiného, že gender je to, čím se člověk cítí. A čím se cítí, za to má být považován. No, leckterý normální člověk by si asi řekl, že pokud se někdo cítí být koněm nebo letištěm, jistě zasluhuje pomoc a soucit, ale určitě ho kvůli tomu nebudeme považovat za koně nebo letiště.

Bez rukavic. Tak tedy bez rukavic. Takzvaní klimatičtí aktivisté, kteří chtějí zavést celosvětový polpotovský komunismus, řízené hospodářství, omezené vlastnictví, regulovanou spotřebu i způsob života, vyvodili logický závěr z dosavadních zkušeností, kdy jim prošlo skoro vše, za co by jiní šli sedět. Bojují přece za planetu (nevíte za kterou?). A tak se rozhodli přitvrdit a jít do boje s naší svobodou bez rukavic. Už neničí jen umělecká díla, už ohrožují i životy, třeba svými blokádami dopravních cest.

Země, která byla vždy tou nejpokrokovější zemí na světě (tedy Německo) je podnebíčkářským fanatikům zcela oddána. Ale co je moc, to je moc i tam. Salámovou metodou nebo také metodou vařené žáby zatím alarmisté vítězili na celé čáře. Ale teď už zavětřili konečné vítězství a ztratili zábrany. Tak si holt musí sundat rukavice i fackovaná společnost.

V německém Lützerathu ekoteroristé zaútočili na uhelný důl pyrotechnikou, zápalnými lahvemi, kameny a kovovými tyčemi. Jenže tentokrát se tam dostavilo i patnáct stovek těžce ozbrojených členů pohotovostních jednotek – a bylo po boji. I u nás by to chtělo sáhnout po uhlí jako po jediném dostupném a využitelném domácím zdroji energie, pokud chceme posílit energetickou bezpečnost, snížit závislost na dovozech a zastavit energetickou chudobu.

Docela by mě zajímalo, na kterou stranu hořících barikád v Lützerathu by se přidali naši jednotliví prezidentští uchazeči. I když – ono to jde asi snadno uhodnout. Je otázkou, jestli zrovna tohle bude v příštích hodinách voliče zajímat.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause