Text je neobyčejně neprozíravý, a to píšu proto, že nechci psát „hloupý“. Je to proto, že pracuje s naprosto mylným kontextem a snaží se ho dotvářet. Doufá, že většina lidí, ke kterým se dostane, je už naprosto debilizovaná a není schopna vlastní úvahy o místě, kde žije. Domnívají se, že je ten správný předvolební čas těmto debilizovaným masám vložit do myslí mocný nástroj společného boje za zájmy autorů nebo spíše za zájmy těch, kteří si podobný text objednali. Probudit swiftovské „šílenství mnoha pro blaho několika“. Nevěřím, že by se vesměs inteligentní a gramotní lidé nechali pohnout k takovému účelovému blábolu sami od sebe. Při pozornějším čtení jmen signatářů však narážíme na jména notoricky známých indoktrinovaných propagandistů nikdy nepojmenovaných liberálně demokratických hodnot, které nazývají tu evropskými, tu západními, tu univerzálními.

První poznámka bude věnována právě zmínce o hodnotě „nejhodnotovatější“, pro kterou je údajně právě nutné celý boj vést. Není o ní nikde ani muk. Připomenu jen prostou myšlenku Mistra Jana Husa, že hodnoty, pro které stojí za to žít, jsou právě ty, pro které jsme ochotni také umřít. O takové hodnotě v celém textu ani v podobných textech není ani zmínky. Nezbývá než se domnívat, že je to hodnota takové kategorie, že je masám prostě nepřístupná a musí zůstat v opatrování nikým nevolených vyvolených. Přinášena může být toliko o velikých svátcích podobně jako svaté ostatky, a to ještě ve vzácné schránce aby na ni nebylo vidět. Čest a sláva lebce sv. Václava.

Druhá poznámka je věnována slůvku „budování“. Signatáři a jejich pasáci vůbec nechápou, že Evropa je živý organismus a že ji nelze budovat. My, co jsme byli nuceni budovat socialismus podle not těch u koryta, o tom něco víme. Dlužno spravedlivě podotknout, že podle kvality textu lze usoudit, že KSČ na tom byla přece jenom o chlup lépe než objednavatelé a autoři tohoto „Boje“. Každý živý organismus je nutné postupně utvářet evolučním způsobem zdola, budováním, nejlépe pak přímo řízením shora, ho lze pouze zničit. Evropa je řád, utvářený na určitých principech, ale i ty se v čase proměňují a posouvají. Signatáři a jejich pasáci volají po demokracii a svobodě, ale ve skutečnosti volají místo po „neviditelné ruce“ po „ruce pevné“, která to „vezme pořádně do ruky“ právě podle jejich představ a přitom se nezakecá a smete „starý podlý svět“.