Pro nadhled rád připomenu neustále reprízovaný cyklus „Smrtonosná past“, kde se USA a její univerzální hrdina Bruce Willis v roli policisty Johna McClanea potýká zejména v prvním dílu z roku 1988 s německými teroristy vedenými Hansem Gruberem, překrásně ztělesněným Alanem Rickmanem. Ve filmu je spousta narážek na kulturní odlišnosti Německa, potažmo Evropy, a USA. Současný terorismus si v očích Evropanů, včetně Tomia Okamury, oblékl islámský dres, ale je to opravdu jenom tričko, přesto, že jsme si dokázali do čela země zvolit mudrlanta, který troubí do světa, že každý terorista je muslim, a dělá nám ostudu. Již výše zmíněný film mimo jiné také velmi jasnozřivě ukázal v celé nahotě přitroublou roli médií v celém procesu. Lze bez nadsázky říci, že dnešní média ani nepotřebují k šíření strachu nějaký autentický teroristický čin. Strach totiž prodává. Pokud ovšem nějaký ten teror opravdu nastane, pak se rozpumprdlíkují až do nepříčetna, plní úlohu hlásné trouby a pilně šíří strach na všechny strany. Média jsou největšími a vědomými spolupracovníky teroristů. Charlie Hebdo byl čestnou výjimkou, protože on jakýkoliv fanatismus pranýřoval a stal se terčem útoku, protože strach nešířil, ale čelil mu nadsázkou a humorem. Pokud ovšem bude na Západě v médiích fungovat tolik idiotů ochotných šířit děsivé informace, potud se vždycky sem tam najde nějaký reálný základ a je úplně jedno, z jakých bude pohnutek.

Žijeme v roce výročí Karla Čapka, člověka, který popsal ve svých dílech snad všechna možná rizika pro společnost, jaká si umíme představit. Jsou to nejen hluboce obecná poselství, ale zároveň i zcela konkrétní varování. Nevím, jestli by bylo vůbec možné v dnešní politicky korektní době vytvořit dílo, které by tak konkrétně varovalo před nebezpečími dnešní doby, ale vím, že ona poselství jsou stále platná. Karel Čapek je podle mě navždy vzorem toho, jak má reagovat muž pera a slova, tedy intelektuál. Je otázkou, do jaké míry bylo konání Karla Čapka efektivní, ale nepochybně na něm bylo, protože byl nakonec uštván domácími nepřáteli svobody a demokracie uštván k smrti. Čapkovo klíčové poselství spočívá v tom, že všichni jsme především lidé a až potom jsme muslimové, křesťané, židé, komanči, socani, odesáci, zemanovci, babišovci, havloidi nebo Rusové či Ukrajinci. To je velmi, velmi nebezpečné, protože lidé se od lidí bez dalších atributů velmi těžko dělí a ještě hůře se štvou proti sobě. Měli bychom si dílo Karla Čapka nejen kvůli jeho výročí důsledně připomínat a to především proto, že jeho hrdinou byl obyčejný člověk, čelící zkáze.

V naší společnosti je rovněž hluboce zakořeněna zkušenost husitství a reformace katolické církve. Víme, jaký společenský rozvrat může způsobit okolnost, že si malá relativně dobře vedená a ozbrojená skupina, pro jejíž příslušníky nemá život na tomto světě žádnou cenu, přivlastňuje monopol na výklad konkrétního Písma, ať již jde o Tóru, Talmud, Starý nebo Nový zákon, či v neposlední řadě Korán. Víme, jak pestré sociální a názorové spektrum představovalo husitské hnutí. Víme, co mu předcházelo, a víme, co následovalo. Víme dobře, kolika rozporuplnými oficiálními výklady si dějiny husitství jenom v naší odborné literatuře prošly.

My, kdož jsme vybaveni těmito a dalšími znalostmi a zkušenostmi, víme, že boj s reformací konkrétního náboženství nebo jeho církve a jejím ideovým základem je zcel nesmyslný, ale naopak je daleko efektivnější snažit se s ním sbližovat svá stanoviska, navíc za situace, kdy jsou si tři velká monoteistická náboženství tak blízká. Víme, že je možné se zbavit i ozbrojené složky takové reformace, ať již se jmenuje jakkoliv. Lipany nás učí, že nejefektivnějším způsobem, jak se zbavit božích bojovníků, je pustit fanatiky do bratrovražedného boje. Víme i to, že by byla škoda dopustit v rámci islámské komunity obdobu třicetileté války. Víme i to, že bychom měli být schopni bez ohledu na cokoliv na svém území bezprostředně suverénně zareagovat na pokusy napadnout na našem území to, co nazýváme podstatnými náležitostmi demokratického právního státu podle hlavy IX. ústavy. Můj dům, můj hrad. Nejprve bychom ovšem měli vést širokou debatu na téma specifikace těchto náležitostí a zejména jednoty práv povinností. Naše dohodnuté normy bychom potom měli nejen naplňovat, ale i chránit. Svými činy utvářet realitu a nikoliv pouze reagovat chaoticky na činy jiných.

Tragikomický byl v televizi pohled na několik připodělaných „světových“ politiků, kteří prošli Paříží pod deštníkem odstřelovačů separátně od občanů celých dvě stě metrů a pak stejně zbaběle utekli. Pohled na ně musel utvrdit i ty méně bystré občany EU, že tito lidé vedou EU špatně, protože jsou zbabělí a hloupí. Neví, koho se bojí víc, jestli teroristů nebo svých občanů. Jsou nositeli myšlenky, že vyděšené Evropany je možné lépe šmírovat, okrádat a ovládat a jsou ve své slabosti prvními spojenci teroristů, protože terorismus jim umožňuje jednodušeji vládnout. Už teď chystají široký vějíř nových restrikcí proti svým občanům a chtějí buzerovat, protože nejsou ničeho jiného schopni. Každý světový geroj dostal prý od prezidenta Hollanda pusu. Možná kvůli tomu seberou ministru Lavrovovi řidičák, protože, jak víme, v Rusku mají sexuální devianti potíže s povolením řídit motorová vozidla. Holland pak vyrazil truchlit do synagogy, protože část tragédie se odehrála v židovském lahůdkářství. Možná měl zajít i do nějaké mešity, když zabitý policista byl muslim…

To, co víme přesně v první řadě, je to, že se musíme těchto a podobných kašparů v našem čele co nejrychleji zbavit, protože jinak nás neovládnou teroristé, ale vlastní hloupost, která se nám přes naše vyvolené a jejich mediální trouby vrací jako pře zesilovač. Nejde však o to, zbavit se demokracie a ponechat silné ruce nebo rukám silných. Jde o to, že to my se musíme změnit, to my musíme začít kolem sebe vidět především lidi, uznat jejich lidství a navzájem spolupracovat. Vysmívat se všem, kdož před neuměle skrývanou skutečností, že jsou lidmi, nám nastrkují nějakou masku nebo tričko a tvrdí, že jsou především členy nějaké politické, náboženské, sociální nebo biologické menšiny. Takové fangličkáře musíme postupně eliminovat i z vedení naší společnosti.

Je suis Charlie Hebdo. Je suis l’homme…

Publikováno se souhlasem vydavatele.