Samozřejmě jsem byl seznámen i se strašidlem komunismu, které obcházelo Evropou v polovině předminulého století. Čas od času si kladu otázku, která že to nová strašidla by dnes v Evropě mohla nahradit ono strašidlo komunismu, když mor a neštovice už tolik nefungují, i když se nazelenalá, alternativní biorodičovská strašidla snaží, seč mohou…

Pro tento text jsem si vybral strašidlo průhlednosti a transparentnosti, které nám v Evropě otravuje a ničí život měrou zcela nebývalou. Začnu u presokratika Hérakleita z Efesu, který kromě legendárního výroku o tom, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky proslul i řadou dalších, mezi nimiž zvláštní postavení zaujímá „fysis kryptesthai fílei“. Jde o pouhá tři slova, ale kolik přinesly v následujících pětadvaceti stoletích různých překladů a jejich interpretací. Ostatně ono výšeuvedené nejznámější rčení pochází z pouhých dvou slov – „panta rhei“, jednoduše přeloženo - „vše plyne“. Fysis je v kontextu Hérakleitovy doby něco jako podstata, přirozenost, podoba věci anebo proces jejího povstávání, vznikání, zrození či růstu. Fílein pak znamená něco mít pozitivní vztah k něčemu, ať již jde o osobu věc nebo činnost. Kryptesthai pak obecně znamená učinit něco hůře poznatelným, a to od významu zašifrovat, ve smyslu kryptologie, skrýt, zahalit, až po kryptesthai ve významu umřít, zaniknout nebo pohřbít, od slova krypta. Nechci tady provádět jazyková a filosofická cvičení na dané téma, nejsem ani jazykovědec ani filosof, a navíc jiní to zvládli skoro dokonale. Kdo by se chtěl nechat unést proti proudu času do časů Hérakleitových a zase zpět, tomu doporučuji knihu Pierra Hadota „Závoj Isidin“ s podtitulem „Esej o dějinách ideje přírody“.

Živé organismy, nejen jako jednotlivci, ale rovněž jako skupiny mají oproti neživým mechanismům nebo strojům a soustrojím a jejich linkám jednu velmi podstatnou vlastnost. Nemají svého tvůrce a mají svá tajemství. Stroje mají své plány, technologické a montážní postupy a na jejich konci se skví v celé kráse. Mají své tvůrce, konstruktéry, technology, montéry. Živé organismy a jejich společenství nic takového a nikoho takového nemají. Přesto zůstávají alegorie stroje nebo mechanismu jako metafory života jedním ze základních omylů naší doby. Nejsou to jen laikové, kterým se taková metafora líbí, je přitažlivá pro celou řadu vědců a sami biologové říkají, že ani oni sami nejsou úplně imunní. Představa živého organismu jako stroje je přitom jednou ze základních bariér pochopení toho, co je podstatou živého, toho, co je život.

NASA hledá mimozemský život podle údajně oficiálně uznané definice, která zní: Život je samopodpůrný chemický systém schopný darwinovské evoluce. Nejsem úplně evoluční biolog, ale i z toho, co vím, se mi zdá sousloví „být schopen darwinovské evoluce“ mi nepřipadá úplně případné. Trochu mi to připomíná legendární scénu u odvodu ze Švejka, kde kromě zvučného tauglich tedy schopen zazní také známá hláška Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande. Představa štábního doktora Bautzeho, jak v uniformě NASA řve na zelené mužíčky z Proximy Centauri Evolutiontauglich…, je prostě okouzlující. Připomenu, že osobně preferuji „markošovskou“ definici života, která říká, že život je zrozený, tělesný, sémiotický systém s dějinami.

My všichni, jako živé bytosti, v sobě máme uloženu schopnost nebo dovednost rozpoznávat živé od neživého a živé rozlišovat podle míry autenticity a autonomnosti jeho jednání, tedy podle toho, jak na nás působí, tedy v latině, jaké je jeho agens, nebo v angličtině agency.Není to úplně jednoduše do češtiny převoditelný pojem, znamená to asi tolik, že projevy chování a možná jednání objektu, který sledujeme, jsou podmíněny nějakými vnitřními záměry, přesvědčeními, rozhodováním, něčím, co je skryto a není přístupné pozorování zvenčí. Pojem agent, který známe z řady nelichotivých konotací ze životní praxe a hrdinských příběhů z literatury a filmu, je tedy v této obecné souvislosti něco, co má agency. Záleží na mnoha faktorech a můžeme být oklamáni, třeba dítě vidí agenta i v pohybující se zácloně a v dobrém hororu jsou právě neočekávaní agenti zdrojem největšího napětí. Důležitým signálem, který agent vysílá, je biologický pohyb, který dokážeme velmi dobře odlišit od mechanického.