Je zaužívaným pravidlem, že investici spustíme až ve chvíli, kdy jsme jednoznačně přesvědčeni o tom, že projekt je zdůvodnitelný, a že jsme schopni jej finančně zvládnout. Není přece možné, abychom nákladnou a nepromyšlenou investicí na dlouhá desetiletí odstřihli od rozvoje všechny naše školy, sociální ústavy a kulturní instituce; neopravovali cesty, a nepodporovali všestranný rozvoj obcí.
Není možné, abychom neznali skutečné dopady na dotykové nemocnice v Uh. Hradišti a Kroměříži. Není také možné, aby náš kraj tzv. “spadl na buben” a nepřiměřeně se zadlužil, a aby s pohledávkami, bez vlivu volených zastupitelů, obchodovaly banky i soukromé společnosti, a ve finální fázi se odehrála divoká privatizaci krajského zdravotnictví.
Říkám to s plnou vážností, protože jsem doposud nezaznamenal existenci důvěryhodného dokumentu s názvem “Studie proveditelnosti”, který musí být základem prvopočáteční fáze přípravy projektu a který by zároveň měl sloužit krajským zastupitelům k jejich zodpovědnému rozhodování.
Absenci dokumentu tohoto typu považuji za mimořádně závadný stav zvláště proto, že metody pro ekonomické hodnocení takto velkých projektů existují. Např. Evropská komise vydala příručku k velkým projektům nad 50 mil EUR, ve které podrobně definuje standardy a vzorový obsah studií proveditelnosti. Určitě bych kraji doporučil chopit se odzkoušených modelů řízení velkých investičních projektů.
Neriskoval bych budoucí problémy, a především bych eliminoval škody značného rozsahu. Také se mne lidé ptají, zda v kontextu s “nápadem” výstavby nové nemocnice v Malenovicích stále vidím postupnou modernizaci Krajské nemocnice ve Zlíně jako vhodnější variantu. Na to odpovídám, že doposud mne nikdo nepřesvědčil o opaku.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV