Teď to vypadá, že dvaačtyřicetiletý právník z Břeclavi ve své funkci skončil definitivně. Postaral se o to Nejvyšší správní soud, když ve svém dnešním verdiktu shledal, že ministr spravedlnosti Pospíšil odvolal loni šéfa pražského zastupitelství právem, a to kvůli hromadění chyb a neoprávněných zásahů v celé řadě kauz. Zvláště pak při vyšetřování údajné korupce, spojené s aférou kolem letounů Gripen, a také při vyšetřování případu Investiční a poštovní banky.

Nejvyšší správní soud proto zrušil únorový rozsudek Městského soudu v Praze, díky němuž se Rampula tehdy vrátil do svého šéfovského křesla. Pražský městský soud se teď sice bude muset případem zabývat znovu, ale všeobecně se má za to, že pro něj bude rozhodnutí kolegů z Nejvyššího správního soudu směrodatné. Vlastimil Rampula by tak měl opustit svou kancelář, jakmile obdrží dnešní verdikt písemně.

Očista vrchního státního zastupitelství v Praze tím nicméně teprve začne. Na pozici náměstka tam například zůstává Rampulova pravá ruka Libor Grygárek a zřejmě není sám.

Ani personální změny ale samy o sobě situaci nevyřeší: jak dnes konstatoval Nejvyšší správní soud v souvislosti s Rampulovými spornými pokyny podřízeným, práce státního zástupce vyžaduje rozhodnost, statečnost a odvahu vzepřít se, je-li to zapotřebí, nadřízenému i za cenu ohrožení vlastní kariéry. Státní zastupitelství nesmí být podle soudců NSS „souborem bezbarvých anonymních úředníků, kteří nenesou vlastní odpovědnost za rozhodování v konkrétní věci“. Protože v takto zbyrokratizovaném systému se pak daří „osobní nezodpovědnosti a alibismu“.

Tohle změnit je ovšem práce na roky. Do Rampulova zatím neznámého nástupce vkládá přitom veřejnost naděje prakticky okamžitě. Posuzovat ho bude podle toho, jak rychle a důkladně začnou policie a justiční aparát vyšetřovat a stíhat konkrétní aktéry všech těch korupčních kauz a podezření, která v uplynulých letech vyplula na povrch. A že jich bylo požehnaně: od nynější kauzy poslance Davida Ratha, přes aféry bývalých ministrů Kocourka nebo Bartáka, až ke stopám vedoucím k šedým eminencím typu Romana Janouška či Ivo Rittiga. Bylo by vskutku na čase vrátit ve zdejší kotlině omílanému a zneužívanému heslu „padni komu padni“ konečně jeho původní smysl.

Čekat, že výsledky budou patrné hned, je ovšem v současném justičním systému jako doufat v zázraky. Vymýtit v něm roky, či spíše desetiletí pěstované klientelistické vazby, respektive zredukovat je na jakž takž únosnou míru, to potrvá. Soudci jako byly ony tři soudkyně, které letos v únoru u Městského soudu v Praze rozhodly, že se vrchní státní zástupce Rampula ve své funkci nedopustil žádných pochybení, jsou s největší pravděpodobností jen špičkou justičního ledovce. Dnešním rozhodnutím Nejvyššího správního soudu svitla nicméně naděje, že se ledy konečně hnuly. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.